Archivy | Autoři | Avraham Jehošua

A. B. Jehošua Izrael    FSP 2007

Svou literární kariéru započal Jehošua hned po studiích na Hebrejské univerzitě a po absolvování vojenské služby. Jeho raná díla jsou literární kritikou často přirovnávána k povídkám a románům Franze Kafky, jehož vedle Williama Faulknera uvádí Jehošua jako jeden z hlavních zdrojů své inspirace.

Ve svých románech se Jehošua často zabývá tématem izraelského státu. Postupem času si vybudoval pozici jakéhosi kronikáře svého národa, podobně jako například Gabriel Garcia Márquez v Kolumbii, Salman Rushdie v Indii či Günther Grass v Německu. V románu Milenec (1977) jsme tak například svědky toho, jak osamělý hrdina hledá po jom kipurské válce milence své ženy. Zřejmě nejznámější je v tomto ohledu Jehošuův román Pan Mani (1990), jejž americký deník The Boston Review nazval „strojem času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu“.

Jehošuovy romány (z dalších děl jmenujme alespoň Patero ročních období (1987), Cestu ke konci milénia (1999), Osvobozenou nevěstu (2001) a Mise pracovníka oddělení lidských zdrojů (2004)) se vyznačují jedinečným literárním stylem, pro nějž kritika vynalezla termín “antiproud vědomí”. Například román Pan Mani tvoří pět dlouhých rozhovorů, které se vedou v období 150 let – a čtenář vždycky slyší mluvit jen jednu stranu. Milenec je zase formou dost podobný Faulknerovu multinarativnímu románu Když jsem umírala.

Jehošuovu dramatickou tvorbu, například Noc v květnu či Předměty uvozují témata velmi podobná tématům, jež se objevují v jeho románech.

Za svůj život obdržel Jehošua mnoho literárních ocenění: Bialikovu cenu, Brennerovu cenu, Altermanovu cenu i nejprestižnější Izraelskou státní cenu.

Richard Olehla