Archivy | Autoři | Walter Serner

Walter Serner Česká republika

Walter SernerVe starších antologiích a příručkách se pod jménem Walter Serner psávalo, že je to mysteriózní postava expresionismu a dadaismu, uváděl se rok narození 1889 a následovala pomlčka a otazník. Někdy takovéto poznámky končily sdělením, že „od roku 1922, kdy odjel do sovětského Ruska, je Serner nezvěstný“. Teprve v sedmdesátých či osmdesátých letech minulého století byl tento spisovatel, kritik, organizátor a hlavně mystifikátor „objeven“, a to především mladšími badateli, kteří musili zprvu hlavně odstraňovat a zpřesňovat zkomolené, chybné či zcela fiktivní životopisné údaje, rekonstruovat celý příběh pestrého pohnutého života, všechny ty fámy a legendy. Tak tedy:

Walter (po první světové válce se psal Val) Eduard Seligmann se narodil v Karlových Varech, kde jeho otec byl vydavatelem novin Karlsbader Zeitung. Klopotná středoškolská studia zakončil v Karlových Varech, poté pilně střídal vysoké školy, od roku 1913 je doktorem práv. Roku 1915 se mu daří odsun do mírového Curychu, vydává tam jaksi úvodem časopis Sirius (celkem 8 čísel, 19151916). Pobývá často v Ženevě u malíře Christiana Schada, celoživotního přítele a po letech Sernerova „objevitele“, stává se členem curyšské dadabuňky, píše (1918) manifest Letzte Lockerung (Nejzazší uvolnění), připravuje jediné číslo časopisu Das Hirngeschwür (Mozkový nádor) a podílí se s Tristanem Tzarou a Ottou Flakem na vydání jiného časopisu o jediném čísle, jímž curyšské dada vlastně končí: Der Zeltweg. Je uváděn jako režisér pozdního curyšského dadavečeru. V prosinci 1919 pořádá v Ženevě „první světový kongres dadaistů“, záležitost silně fantaskní.

V říjnu 1920 přijíždí do Paříže, seznamuje se s tamějšími dadaisty a je záhy vpleten (anebo: sám se vplete) do všemožných nedorozumění, afér a skandálů, které mu vynesou cejch „velikášského výtržníka“. Píše s Arpem společné básně, předzvěst surrealistických pokusů. Hans Arp ho později charakterizuje jako „dobrodružnou postavu, autora detektivek, mondénního tanečníka, kožního specialistu a lupiče-džentlmena“. Po pařížské éře, rozkmotřen s Tzarou a jinými, je trvale na nepřehledných cestách Evropou: má československý pas! Pokouší se o drama, hlavně však píše a vydává kriminální povídky, které jsou pozoruhodné zvláště jazykově. Serner dokonale zvládá jazyk podsvětí, zná nářečí a podřečí. Od roku 1929 se častěji objevuje v Praze a v Karlových Varech. Německu se s nástupem nacismu vyhýbá. V roce 1933 jsou tam úředně zabaveny čtyři jeho knihy jako „braková literatura ohrožující veřejnou mravnost“. V roce 1935 už veškeré jeho knihy figurují na pověstném seznamu „škodlivé literatury“. Roku 1938 se žení, manželé bydlí v Praze a shánějí papíry pro „vystěhování do Šanghaje“. K tomu však nedochází, je to jen nacistický trik. 10. 8. 1942 následuje deportace manželů s židovským transportem do Terezína. 20. 8. 1942 další deportace do likvidačního tábora poblíž Rigy.

 

autor: Ludvík Kundera




CZ | EN