Chvála zpodobňování zla

Hodně se mluví o škodlivosti zobrazování násilí ve sdělovacích prostředcích i v umění.
To je samozřejmě blábol.
Zlo je nutno zpodobňovat, aby nezůstalo abstraktní a tím skryté. Bůh židů i křesťanů zakázal zobrazit sebe, ne však Satana. Už nejstarší dochovaná literární díla: Epos o Gilgamešovi, staroegyptské nápisy z pyramid, Mahábhárata, Starý zákon, Illias a Odyssea; popisují výhradně násilí - války, vraždy, znásilnění. Násilí je nejobvyklejším námětem i umění výtvarného: počínaje nástěnnými malbami v Lascaux a Altamiře, přes assyrské reliéfy, až po veškeré křesťanské umění - Kristus ukřižovaný na sto a jeden způsob, sado-masochistická martyrologie mučedníků třímajících nástroje vlastního utrpení (sv. Vojtěch pádlo jímž byl ubit, sv. Vavřinec rošt, na kterém byl opečen a obzvláště pikantní sv. Jeruta šíp, k němuž přivázali a z útrob vystřelili její střeva).
Násilí je zobrazeno jako výstraha, svědectví i jako prostředek poznání samého lidství, protože člověk beze zla zajisté není úplný.
A je-li zlo zobrazeno, není už třeba jej zlem pojmenovat (to platí pro hong-kongské akční filmy stejně jako pro studenta Raskolnikova), protože zdravý člověk umí rozeznat dobro od zla vlastním úsudkem (dvěma vrozenými nástroji: vnímáním bolesti a soucitem) a nemocnému to stejně nevysvětlíte.
Zejména prostí lidé zpodobnění zla vyžadují. Z vlastní zkušenosti v televisi vím, že záběry autohavárií, zátiší zohavených mrtvol ap. neplní zprávy proto, že by novináři byli stvůry (jsou, ale až zpětnou vazbou), ale proto, že diváci touží po hrůze (i když to nepřiznají). Televise je jen zdokonalená kramářská píseň, krvavý román, či - ještě hlouběji do minulosti - freska Apokalypsy na stěně katedrály.
Vinit z násilí zobrazování násilí je typický blábol moderního intelektuála- demokrata a zjevný protimluv:
Buď je člověk napodobivý, takže vystrnadíme-li z naší kultury zpodobení zla a nahradíme zobrazením lásky, přátelství a míru, stane se tak i ve skutečnosti. Pak je ovšem člověk tvor nesvobodný i svobody nehodný.
Nebo se řídí vlastní vůlí a pak ho nemůže pouhé zobrazení zla ke zlu přivést.
Třetí možnost není.
Chyba je jinde: demokracie (jako dosud jediný systém vlády v dějinách) není schopna trestat zlo, protože svou vlastní moc neodvozuje z žádné ideje absolutního dobra (jako například feudalismus z křesťanství). Protože lidé páchají zločiny, proti nimž demokratické parlamenty neumí včas vymyslet zákony. Protože zločince, proti nimž zákony již existují, nedokáže demokratická justice rychle a účinně potrestat. Protože demokracie nerozlišuje mezi lidmi: mudrc i hlupák je stejně voličem.

Chválím zobrazení zla, násilí, války, vraždy. Aby si z něj dobří lidé vzali výstrahu a poučení - a ty zlé ať společnost potrestá.

(publikovaly Literární noviny 15. ledna 1998)