Igor Pomeranzev: Éter dává křídla!

á se ale narodil v zemi, která se mezi „normální“ nepočítá. Po mém boku pracují lidé z jiných „nenormálních“ zemí, ze zemí, kde je svoboda přísně omezená nebo zcela nulová. V důsledku toho mě obklopují notoričtí ztroskotanci, bez ohledu na to, jakých osobních úspěchů ten který kolega dosáhl. S hlubokou nostalgií hledím na cizojazyčné redakce BBC a Svobodné Evropy/Rádia Svoboda vysílající z „normálního“ světa. První skončily maďarská, polská a česká redakce, za nimi následovaly estonská, litevská a lotyšská. Nejnověji zastavily činnost bulharská a rumunská redakce. Připadám si, jako bych musel opakovat ročník, ne, celé století, možná i tisíciletí. Před trudnomyslností mě zachraňuje jedině jazyk, který jsem objevil a který jsem si zamiloval: jazyk rozhlasu. V mém povolání mě hlavně a především zajímají zvuky a zvukové pasáže. Napětí, dramatický efekt vzniká v rozhlase ve chvíli, kdy se zvuky srážejí, kočkují, fackují. Rozhlasová řeč je širší, bohatší, plnokrevnější než kterýkoli mluvený jazyk. Lze jí vyjádřit stárnutí, erotické vzrušení, šílenství, umírání. Popisovat kulturu mě nijak neláká. Ale utvářet ji a foukat ji jako sklo je zážitek. Rozhlas pro mě představuje umění. Rozhlas a poezie obývají týž živel – éter. Víc než čtvrt století byl tedy mým živlem éter. Éter, který dává křídla.

Přeložila Petra Kůsová