Kocour Fritz u zrodu undergroundové popkultury

Komiksy o kocourovi Fritzovi v češtině dosud nevyšly, zato všichni známe početné potomstvo tohoto rozpustilého kočičáka. Příznačný způsob, jakým jej kreslil jeho tvůrce Robert Crumb, měl obrovský vliv na mnoho populárních evropských kreslířů. Přes čtvrtstoletí panující model novinářské kresby pracující s anti-estetismem a cynickým, černým humorem lze bez větší nadsázky nazvat „Crumbovou školou“.

Váže se s tím ostatně jistý paradox – Crumbovy komiksy v 60. letech v USA vycházely ilegálně, a to doslova. V roce 1954 byla zavedena cenzura komiksů (tzv. Comics Code Authority), působící v souladu s kodexem zakazujícím mimo jiné uveřejňovat jakékoliv erotické motivy. Federal Communications Commission zapovídal ukazovat nejen veškeré perverze nebo násilí, ale dokonce i „svádění“, vše v péči o nezletilé čtenáře.

FCC platí dodnes, avšak přísnost se již značně uvolnila. V 60. letech bylo jedinou šancí pro tvůrce kreslených seriálů činných mimo cenzury rozmnožovat svá díla na kopírce a prodávat je v San Franciscu, neboť zpočátku pouze tam existovala knihkupectví specializovaná na undergroundovou popkulturu.

Xerografie byla tehdy ještě technickou novinkou a komiksový časopis „Zap Comix“, který Crumb začal vydávat v San Franciscu v roce 1968, byl průkopnickým dílem. Při jeho uveřejňování Crumbovi pomohl Charles Plymell, přítel Allena Ginsberga a Neala Cassadyho, první intelektuál Beat Generation, jenž postřehl umělecké možnosti tkvící v nezávislém kresleném seriálu.

Kocour Fritz je zlomyslnou karikaturou Beat Generation. Po mnoha stránkách připomíná hlavní hrdiny Kerouaca nebo Bukowského, ale postrádá pro onu prózu příznačně naivní nadšení typu „jak romantické je žít tak věčně na cestě, na okraji společnosti“. Fritz vystupuje jako nevyléčitelný pozér blekotající něco o poezii a svobodě, ač ve skutečnosti mu jde výlučně o dobytí co největšího počtu samiček. Bohužel, hodně z nich se lapí na image „prokletého básníka“ a sblíží se s Fritzem, což pro ně nikdy neskončí dobře.

O sebeironickém smyslu pro humor beatníků svědčí to, že se tenhle komiks stal mezi nimi šlágrem. Dílo způsobilo, že Crumba přivítali v San Franciscu s otevřenou náručí (první díly Fritze kreslil ještě na Východním pobřeží).

Pro upřesnění: nikoliv ve všech komiksech je Fritz beatníkem. Crumb jej třeba jednou nakreslil jako kočičí obdobu Jamese Bonda. Nezávisle na tom, zda je Fritz vyznavačem drahých doutníků, nebo jointů s marihuanou, vždy však zůstává věrný tomu nejdůležitějšímu, za co je ochoten obětovat jeden ze svých devíti životů - samičkám!

Začátek 21. století prožívá vlnu opětovného zájmu o beatníky. Měli jsme příležitost shlédnout přepis autobiografické knihy Charlese Bukowského Factótum (2005) v podání norského režiséra Benta Hamera a Walter Salles má po úspěchu Motocyklových deníků letos představit svou filmovou verzi Na cestě Jacka Kerouaca.

Zadržte! Nesluší se koukat na ty filmy, pakliže jste neprolistovali „Kocoura Fritze“!

Miro Procházka

publikováno 11. května 2009

Copyright © Robert Crumb