Litanie jedné komentátorky

Frankfurter Allgemeine Zeitung se prostřednictvím Felicitas von Lovenberg vyjadřuje k udělení Mírové ceny německých knihkupců Claudiu Magrisovi. V článku se mimo jiné píše:

V čele nevolené vlády v Iránu stojí šílenec, v Izraeli je akceptace samostatného palestinského státu spojena jako vždy s těžko přijatelnými podmínkami pro navrhující stranu, světová hospodářská krize otřásá dřívějšími jistotami a nutí nás přemýšlet zcela nově. A jak na to reaguje spolek německých knihkupců, ptá se komentátorka? Vyznamenává italského literárního vědce, esejistu a romanopisce Claudia Magrise letošní Mírovou cenou.

Nic proti Claudiu Magrisovi, píše Felicitas von Lovenberg, kterému člověk přeje všechny vyznamenání. Ale rozhodnutí udělit Magrisovi cenu je na spadnutí již několik posledních desetiletí. To, že k tomu právě došlo, působí dnes odvážně. Nadační rada, po zpochybňované volbě Anselma Kiefra v minulém roce, zřejmě hledala nenapadnutelného kandidáta  - tím ale propásla šanci, učinit z ceny opět jednou skutečné vyznamenání. Ledaže by mírová cena měla být trvale jednu z oněch marginálních cen, u které si bezprostředně po udělení na jejího nositele nikdo nevzpomene. To by byl fatální vývoj.

"Magris se zabývá problémy soužití a společného působení rozličných kultur jako nikdo jiný," zaznělo ve zdůvodnění poroty. "Jako krajní odpůrce vyloučení a kulturní dominance, vypráví o různosti systému a jazyků ve střední Evropě, o společných styčných bodech a protikladech. Prokázal přitom, jak kreativní může různorodost být." Autorka článku považuje výrok poroty za nepřekonatelnou naivitu.

Přečteme-li si Magrisovy miniatury z nejnovější knihy „Ein Nilpferd in Lund“, tak si pomyslíme, že se autor účastní návratu v čase. Magris je vesmírným mikro a nano hvězdářem, který v prohnutí jedné kávové lžičky vidí z Terstu odraz celé střední Evropy. Předkládá nám zhuštěnou informaci zakládající se na zákonech staré Evropy. Přístup, který ohromuje, dělá dojem, na druhé straně, ale unavuje.

redakční komentář s použitím překladu Josefa Zlamala

publikováno 20. června 2009