Michael March: Giacommo Casanova

Casanova filosof se nevyptává, ale dívá: lopata vypadá jako lopata, i když se navlékne jak řecká klobása. Podle Casanovy není pod slupkou co zkoumat, ani Svatbu Kadma s Harmonií.

Lenin následoval Casanovu jako psík a celý svět pokládal za zvrhlý. Teorii relativity, židovské spiknutí proti neviditelnému. Proč číst Lukrécia? Ve státě zuřivého Lenina právo nezná hranic, ospravedlňuje vše a neznamená nic.

A Marx - ani ten nebyl marxista.

Jako Einstein ani Casanova v dětství nemluvil. Krvácení z nosu, nezájem matky a předčasná smrt otce ho přivedly k „úvahám o mnišském stavu", než objevil Freudův princip slasti při překládání Iliady do italských veršů.

Setkání s papežem, Marií Terezií a Kateřinou i Bedřichem Velikým ho viditelně nudila. Vězení, útěk a vyhnanství zanechaly stopy.

S Markem Twainem se samozřejmě minul, zato v Praze poznal Mozarta a sepsal Historii mého útěku - jediná epizoda z jeho života, kterou vydal tiskem.

Vyhnán snad ze všech evropských měst a opět i z Benátek potutelně poznamenává, že „nachází své syny po celé Evropě".

Mrzne v Čechách, vzpomíná na rodnou Uličku komedie a píše Paměti.

Celuloidová božstva se do Casanovy nezamilovala.

V této éře vizuálního obžerství Casanova nenabízí svoji tvář, jen svá slova.

Poslední Evropan.