Přijde Houellebecq o Goncourtovu cenu?

Trofejí nejvyšší je Goncourtova cena vyhlašovaná od roku 1903 vždy počátkem listopadu deseti porotci Goncourtovy akademie, kteří se týden co týden scházejí v jednom ze sálů pařížské restaurace Drouant, aby zde diskutovali o nových přírůstcích v kategorii „francouzsky psané fikce“ vydaných v průběhu roku. Během měsíce září a října dochází k užším výběrům, z kterých je pak veřejným hlasováním určen vítěz. Členové poroty jsou zvoleni doživotně dalšími kolegy z akademie, netěší se žádnému honoráři, nesmí být navíc finančně závislí na žádném nakladatelství, jedinou odměnou jim může být doživotní couvert u Drouanta.

Kdo letos obdrží šek v hodnotě 10 eur (původně 50 franků), částku v podstatě symbolickou, která však pro autora znamená vstup do velice prestižního, hvězdného spolku čítajícího jména jako Malherbe, Proust, Malraux, Troyat, Gracq, de Beauvoirová, Durasová nebo Litell a pro nakladatele tolik očekávaný zisk? Výši finanční odměny odpovídá i skromnost vyhlašovacího ceremoniálu. Na rozdíl od českých televizních estrád, kde ani tak nejde o literaturu samotnou jako spíš o uspokojivé zviditelnění sponzorů, je Goncourtova cena vyhlášena ihned po konečném hlasování přímo v Drouantově restaurantu - jaképak cavyky, nemají snad všichni ti spisovatelé, novináři, kritici a esejisté nic jiného na práci než se natřásat po boku sličných žen z obrazovky? Na to je literatura ve Francii brána stále ještě příliš vážně (nebo snad staromilecky?)…

Ze všech tří letošních předkol vyšel zatím zdárně, nikoliv však jednohlasně poslední román Michela Houellebecqa Mapa a Území, jehož publikaci nakladatelství Flammarion načasovalo s hodinářskou přesností těsně po začátku tzv. la rentrée littéraire, v kterém slovo rentrée odpovídá českému návratu třeba do školních lavic nebo na scénu - sociální fenomén charakteristický pro Francii, kde se o prázdninách a zvláště v srpnu život vždy tak trochu pozastaví…

Prakticky to ovšem znamená, že členové poroty dostali někdy na konci července zatím neprodejné otisky románu (vyšel až o pět týdnů později), k tomu přidejme orchestrálně vedenou kampaň Flammarionu na konci srpna (pár dní před faktickým vydáním knihy) a výsledkem je kýžená smršť novinářských článků o Houellebecqovi a „kontroverzní“ osobnosti tohoto „enfant terrible“, daňového utečence, reakcionářského podivína, sexuálního turisty, kteréžto nálepky samozřejmě pádně vysvětlí, proč je autor nenáviděn, odsuzován, poháněn před soud, odmítán u Goncourta a konečně také čten.

Pozorný čtenář si však nemohl nepovšimnout jiného, mnohem subtilnějšího skandálu v této honbě za senzací na konci příliš dlouhé okurkové sezóny: na samotný román, jeho přednosti či zápory, styl, zápletku, nápady a překvapení se zapomnělo. Jak by ne, vždyť ho v té době ještě nikdo číst nemohl, s výjimkou několika vyvolených, kteří byli ovšem vázání slibem mlčenlivosti…

K vyhlášení výsledků dojde příští pondělí, 8. listopadu. Houellebecqův román Mapa a Území leží již skoro dva měsíce na pultech knihkupectví a již nějaký týden se mluví o fenoménu sezóny, de la rentrée, abych byl přesnější. Jedná se tedy o vydařenou mediální kampaň nebo přesvědčivou závažnost, kvalitu textu? A jaké jsou dosavadní pozice porotců? Na to se pokusím odpovědět v následujícím příspěvku.

pro Festival spisovatelů Praha Denis Molčanov, Paříž
publikováno 3. listopadu 2010