Silueta ne-li stín & Po potopě v kině Aero 22. května

Rok 2003 byl v jihofrancouzské Marseille vyhlášen „rokem Gaovým“ – v jeho rámci zde bylo dílo tohoto tehdy již světoznámého spisovatele, dramatika a malíře představeno skutečně ve velkém. Gao, který se na práci s filmovým žánrem již dlouho chystal, využil příležitosti a natočil film. Konečně.

Nesmíme zapomenout, že v době kulturní revoluce, tj. o pětatřicet let dříve, byl Gao Xingjian poslán jako většina mladých „intelektuálů“ na venkov, kde se měl v kontaktu s pracujícím rolnictvem znovu učit pokrokovému smýšlení – aby v něm, jak říká, nezešílel a protože psát nemohl, pustil se s vervou a důsledností (jak je jeho zvykem) do studia fotografie a její praxe – měl na to, dnes můžeme říct naštěstí, dost času i prostoru. Toto období se následně podepsalo na jeho přístupu k malířské tvorbě a s ní spojeným teoriím (falešná perspektiva ubíhajících bodů), kterým se autor svědomitě věnuje i dnes (viz. jeho stať Zamyšlení nad malbou) a samozřejmě i na jeho pojetí umění filmového.

Gao Xingjian je také dramatik – jeho divadelní dílo ho proslavilo a způsobilo mu i velké osobní, protože politické potíže v průběhu 80. let, když ještě působil v Číně – jeho filozofie jako autora, mám-li to říct velice schematicky, měla vždy blízko k doslova „zdánlivého smyslu zbaveného pojetí svého bytí“ a následnému pokrytectví člověka, který rád mluví o všem možném jen ne o tom, co ho konstituuje v hloubce – osamění, nejistota, prázdnota.

V neposlední řadě je Gao i čím dál lepší frankofonní autor, jeho básnické pásmo „Bludný pták“ je toho skvělým důkazem: výrazová výstižnost, hloubka obrazu, smysl pro rytmus a přesto jednoduchost…

Čeho si na autorovi velice vážím je jeho velice soudržný přístup ke své tvorbě a nakonec i k životu. To se nemohlo neprojevit i v jeho filmu z roku 2003 „Silueta ne-li stín“, do kterého velice promyšleně a zároveň neokázale zakomponoval právě snímky ze zkoušek svého „Bludného ptáka“, divadelní hry s velice optimistickým názvem „Hledač smrti“ a konečně jeho západní operu „Sníh v srpnu“. Riziku nesourodosti takového amalgámu se myslím vyhnul – vše spojuje osoba mlčenlivého pozorovatele-chodce-svědka, který zvědavě, i když s nedůvěrou sleduje všechno to dění kolem a tuší, že se týká možná i jeho – kdo by zde nepomyslel na Horu duše nebo Bibli osamělého člověka…!

Za zmínku stojí především záznam z jen o rok starší opery „Sníh v srpnu“ (2002), ke které Gao napsal libreto, navrhl a vytvořil dekorace a sám ji zrežíroval – je na motivy i v Čechách známé „Tribunové sútry šestého patriarchy“ Hui Nenga – eponymního zakladatele buddhistické školy chan (zen) – k její inscenaci došlo zatím jen několikrát a to z finančních důvodů, její produkce si totiž vyžaduje všehovšudy 250 herců, hudebníků, kulisářů a techniků. Do filmu Gao vybral opět jednu velice, troufám si říct, kafkovskou scénu, kde je poutník-spisovatel za to, že pouze je, a samozřejmě s největším pohrdáním odsouzen k smrti. Ten, kdo již četl Horu duše, najde jistě další odkazy…

Krátká filmová freska „Po potopě“ (2008), která vznikla před dvěma roky, nese název posledního cyklu Gaova malířského díla a jeho výstavy, která slavila velký úspěch po celé Evropě a nyní i v zámoří. Odehrává se beze slov v interakci mezi jeho tušemi a pohybem šesti tanečníků. Proto mám za to, že se tento film obejde i bez mých komentářů. Snad jen povzdech nad tím, že se Gaovo výtvarné dílo stále ještě nedostalo až k nám.

Na závěr jedna technická poznámka – ani jeden z Gaových filmů není určen k distribuci, autor souhlasil s jedním promítáním v rámci festivalu. Bohužel však disponujeme verzí, na které se asi po čtvrthodině na několik vteřin objevuje zmínka o copyrightu. Velice se za to omlouváme, ale prý snad žádná jiná volná verze neexistuje. Děkujeme za pochopení.

Denis Molčanov

Sobota, 22. května

20:30     Silueta ne-li stín | Po potopě | Gao Xingjian

Jednotné vstupné 90 Kč
Předložením vstupenky z přehlídky v pokladně Nové scény ND získáte slevu 20 % na večerní autorská čtení na Nové scéně ND