Zemřel William Styron

Styronova festivalová vystoupení nesporně náleží k pozoruhodným, zaujal svými kontroverzními názory i uměním bránit své postoje. Na své gala večery, nebo-li autorská čtení, si autoři zpravidla vybírají z nové tvorby. Styron se rozhodl pro ukázku ze Sophiiny volby. Vzdal poctu Radoslavu Nenadálovi, díky jehož překladu se román těší u českých čtenářů výsadnějšímu postavení než ve Spojených státech. Styron se nebál otevřít diskuzi na téma polsko-židovské otázky a v závěru řekl k natáčení filmu: „Alan Pakula navštívil při hledání herečky i Prahu. Dělal tu kamerové zkoušky, jichž se účastnila také Magda Vašáryová. Byl jsem jí okouzlen - její krásou i herectvím. Jenže pro Hollywood to bylo neznámé jméno," vybavil si okolnosti Styron v průběhu debaty. Maryl Streepová coby Sophie nakonec získala Oscara za hlavní herecký výkon.

Sophiina volba je legendární dílo. Nastoluje otázku o nemožnosti volby mezi dvěma zly. Ale také o zničující síle podvědomí při vědomí vlastního činu. Styron se zaměřil na osud matky dvou dětí, která je uprostřed nesnesitelných bariér koncentračního tábora dohnána k macešskému činu - jedno dítě obětovat pro život toho druhého, či pro svůj vlastní.

Styron se během spisovatelské praxe nemohl zbavit nepříjemného faktu, že je totiž přítomnost zla v novodobých dějinách, i po tak traumatizujících zkušenostech, jakými byly obě světové války, neutuchající. „Bude to znít ironicky, ale nikdy nezapomenu pocit, když jsem v roce 1945 slyšel, že na Japonsko byla svržena atomová bomba. Byl jsem šťastný, že neumřu. Pro mě osobně je s tím spojené velké morální dilema. Byl jsem v té době ještě hodně mladý a byl jsem námořníkem v Tichomoří. Kdyby bylo došlo k invazi do Japonska, čekala mě téměř jistá smrt. Na jedné straně představuje atomová bomba mou osobní spásu, ale na druhé straně není sporu o tom, že byla nástrojem smrti tisíců Japonců," promluvil William Styron na Festivalu spisovatelů o zkušenosti, kterou získal jako americký voják. „Kamarádům jsem dokola opakoval: „Uvidíte, tohle bude znamenat konec všech válek." No a za šest let už jsem byl v Koreji a znovu jsem se bál o život."

Prozaik i přes své přesvědčení, že zlo je stálou součástí dějin a v určitých historických okamžicích je nutno mu čelit, neztratil víru v ideály. „Myslím si jen, že jedním z prostředků, nebo lépe, jednou z emocí, ke které se při boji se zlem utíkáme, je láska."

Styron zanechal budoucím mnoho cenných soudů, aby nemuseli znovu lopotně dláždit stezku myšlení. K traumatům evropské zkušenosti dvacátého století poznamenal - jedinec je stále nucen volit, často bezprostředně a téměř vždy pod silným vlivem okolností.

Diskutovat osobně se Styronem bylo jako číst nejsoučasnější román. V kavárně Slávia se na závěr desátého ročníku festivalu setkala celá řada světových osobností literatury. Něco z těch festivalových okamžiků zachytily objektivy fotoaparátů. V pražské kavárně Slávia jsou k vidění dodnes.

Vlasta March, Lukáš Král
PWF 2000