Tom Sandqvist a Michael March

Nyköping, 2006

Michael March:  Co je Dada?

Tom Sandqvist:  Dada je stav mysli.

MM:  V jakém smyslu - společenském nebo politickém?

TS:  Dada patřilo k duchudoby. Doby první světové války. V tomto smyslu. V Dada se mísí všechnymožné společenské i umělecké souvislosti. Je to ontologický stav mysli,světonázor, odlišný od surrealismu, který se více soustřeďoval nauměleckou složku oproti myšlenkové. Surrealismus bylo modernistickéhnutí, což o Dada neplatí.

MM:  Pojďme si Dada zařadit historicky. Oficiálně vzniklo 5. února roku 1916 v Kabaretu Voltaire v Curychu.

TS:  Přesně vzato je jehootcem Hugo Ball, bývalý dramatik, spisovatel a básník, který si se svousnoubenkou Emmy Henningsovou splnil dávný sen – založit literárníkabaret. Uveřejnili inzerát v Neue Züricher Zeitung, kterým zvaliumělce, novináře a intelektuály na první představení v únoru 1916. Tamto všechno začalo. Hugo Ball později vzpomínal, že se na prvním večerusešla „orientálně vyhlížející směsice“, kde byl mimo jiné TristanTzara, Marcel Janco se svými dvěma bratry Georgem a Julesem a snad iArthur Segal. Oni sami pak tvrdili, že jedním z dalších přítomných byli Vladimír Iljič Uljanov, jinak též Lenin. Kdo ví?

MM:  Že by hrál třeba na bicí? Co vlastně Lenin v Curychu dělal?

TS:  Byl jedním z mnohaevropských intelektuálů, kteří prchali před válkou. Takových byly vneutrálním Švýcarsku tisíce. Lenin byl profesionální revolucionářv politice. Hugo Ball byl profesionální revolucionář v umění. To jespojovalo.

MM:  Ale Lenin odmítal umění. Nedovedl si představit, jak by je mohl využít ve své revoluci.

TS:  Jistě, pokládal je zaburžoazní přežitek. Ale dost možná, že opravdu několikrát sedělv obecenstvu. Kdo ví, jestli se mu to líbilo nebo ne?

MM:  Dada se zrodilo z válečného krveprolití, z rozkladu evropské civilizace.

TS:  Já bych to takhleneřekl. Nemyslím, že by Dada bylo přímou odpovědí na válku. Už odpřelomu století výrazně sílila intelektuální reakce proti celé moderníspolečnosti, a to zejména ve střední a východní Evropě.

MM:  Ale Dada se vyvinulo z futurismu, což je velice moderní hnutí.

TS:  Dada nebylo moderníhnutí. Dada nepatří k modernismu, jeho postata je v něčem jiném.Zjednodušeně lze říci, že modernisté uvažují v kategoriích „buď,anebo“. Věci jsou buď pravdivé, nebo falešné – vznešené, nebo ubohé –černé, nebo bílé. Dadaisté je přijímají obojí – zároveň. To jepodstatný rozdíl. Dada se víc blíží post-modernímu vnímání světa nežmodernímu.

MM:  Nikoli stav mysli, ale alchymie mysli.

TS:  V Dada se všechnosmísilo jako v alchymistickém tyglíku – v chemické reakci všechvýznamných proudů. Dada bylo jakýmsi lakmusovým papírkem.

MM:  Projevovalo se i fyzikálně: sdělení se vyjadřovala nejen ústy, ale celým tělem.

TS:  Přesně tak. Lidské tělobylo pokládáno za nástroj uměleckého projevu – všechno se zobrazovalodramaticky – východiskem bylo vyřčené slovo.

MM:  Dokonce i imaginární. Mnoho představení se ve skutečnosti vůbec neodehrálo – pouze na ně noviny otiskly reklamu.

TS: Dadaisté vědomě budovalivlastní mýtus, vlastní legendy. Patřilo to k jejich uměleckémutemperamentu. Měli potřebu vytvářet historii – pravdivou nebo falešnou.

MM:  A ta historie byla obecně přijata – první projevy globalizace.

TS:  Ano, přesně tak. Hnutí se velmi rychle – a úspěšně – rozšířilo po celé Evropě.

MM:  Jako španělská chřipka – dlouho nepřežilo.

TS:  Jakmile skončila válka, všichni intelektuálové odjeli z Curychu domů.

MM:  Bylo Dada nenásilné?

TS:  V zásadě ano, protoženeuznávalo rozdělení světa na falešný a pravdivý – vznešený a nízký –černý a bílý. Ale nebylo ani neutrální – v tom je ten vtip.

MM:  Co vás přivedlo k návratu na Východ – přes Rumunsko – k myšlence Dada na Východě?

TS:  Většina zakládajícíchčlenů Kabaretu Voltaire byli asimilovaní rumunští Židé, kteří s seboudo Curychu přinesli své vlastní kulturní zázemí. Měli velký vliv naostatní umělce.

MM:  Co s sebou přinesli?

TS:  Konkrétně absurdnímasky a kostýmy, a také rumunské básně. Masky a kostýmy, které proKabaret Voltaire vytvářel Marcel Janco, se nápadně podobají lidovýmkrojům, jaké si oblékají rumunští venkované na tradiční masopustníveselice. Existuje také vztah mezi dadaismem a východoevropskýmprofesionálním jidiš divadlem té doby.   

MM: Kabaret Voltaire byl projejich asimilaci požehnáním, protože v něm mohli své kořeny zamaskovata skrýt před rumunským antisemitismem.

TS:  To je problém, který seozývá například v mnoha básních Tristana Tzary. „Dobře si měprohlédněte, vypadám přesně jako vy, vy jiní,“ říká. Ale není topravda! Proč asi Samuel Rosenstock jako malý chlapec snil o tom, že je„nikdo“? Proč tak pečlivě skrýval svůj židovský, ale nikoli rumunskýpůvod? Asimilace ve velmi silně antisemitském Rumunsku nebyla nicjednoduchého. Jestliže se Samuel Rosenstock rozhodl dosáhnout integracezměnou jména, jak se v poslední době tvrdí, a jestliže jeho pseudonymneznamená pouze rumunsky „smutný ve své vlastní zemi“, pak se zdenabízí pozoruhodná souvislost s jeho židovským původem zejména v jidišvýrazu „tzure“, jenž značí „bídu“ nebo „trápení“ a jehož hebrejskávýslovnost je „tzara“.

MM:  Proč bylo dědictví Kabaretu Voltaire zapomenuto?

TS:  Existuje velmi prosté azároveň smutné vysvětlení. Bývalé komunistické režimy znemožňovalyjakékoli bádání. Tradice euro-centrismu se soustřeďovala na západníEvropu a neexistovala komunikace mezi historiky ve světě a v Rumunsku.Ti pak byli v mnoha případech velmi opatrní, aby nedopustili jakékolipochybnosti o tom, že by rumunská avantgarda nemusela vycházet jenz rumunských tradic. Pokud jde o židovské a jidiš kořeny, je situaceještě složitější. Z rumunského hlediska a s přihlédnutím keskutečnosti, že většina, ne-li všichni představitelé avantgardy byliŽidé pokládaní ve své vlasti za „cizince“, se antisemitské tendenceprojevily jako překvapivě úspěšné, protože ještě dnes bývá avantgardačasto označována nálepkou „nepřátelská“ vůči „duchovním ideálům“rumunské národní společnosti.

MM:  Z dadaismu se pak vyvinul surrealismus.

TS:  To bych rozhodně netvrdil, přestože mezi nimi existovala souvislost.

MM:  André Breton vytvořil surrealismus z dadaismu.

TS:  Breton vůbec nepatřil k dadaistům.

MM:  Byl tam jako špión.

TS:  Breton čekal v Pařížina Tzaru jako na mesiáše. Ale když pak Tzara přijel, byl Bretonzklamaný, protože pochopil, že vládnout může jen jeden.

MM:  A Tzara byl moc malý.

TS:  Tzara byl moc malý, ale Breton byl ještě menší – na duchu.

MM:  A tak Breton odjel do Prahy a přivezl do Československa surrealismus – ale ne Dada.

TS:  To zase souvisís berlínským Dada. V Berlíně byli dadaisté velmi aktivní a českáavantgarda se s nimi stýkala, ale berlínské Dada mělo příliš těsnouvazbu na německou kulturu, a ta zrovna nepřekypovala křesťanskouláskou.

MM:  Takže nic?

TS:  Nic. Umělecká skupinaDevětsil a Karel Teige se přiklonili ke konstruktivismu, který se stalhlavním uměleckým proudem. Čeští umělci chtěli být moderní – a správněusoudili, že Dada je víceméně pasé.

MM:  Pro první republiku politicky nevhodné?

TS:  Správně. Dada se za první republiky stalo obětí českého nacionalismu.

MM:   Obětí?

TS:  No, to možná není úplněpřesné. V Praze se mnohem lépe dařilo surrealismu než dadaismu. Českákultura se celá desetiletí přikláněla k Francii, odkud surrealismuspocházel.

MM:  A co surrealismus a politika? Breton se rozešel s komunistickou stranou, zatímco Éluard, Aragon a Tzara zůstali loajální.

TS:  Na to se mě neptejte. V tom se opravdu nevyznám.

přeložila Zuzana Mayerová