Andromeda

Daniele Š.

Na rozhalených ňadrech polských rovin

noci a dny jsou krátké.

Přikládám široké ucho na tvou hruď,

ale srdce jako bych slyšel rukama.

Už napřed vidím, že neudělám nic,

čím bych se dostal z obliga smyslu

na vratký bok lodi nedávných dnů.

Zůstane všechno, jako by nezůstalo nic.

Šťastný život.

Zpáteční cesta se podobá

startu Rogallova křídla proti kopci,

na hranici vzduchu a němé básně,

do chvíle než se láska stane

systémem nejbolestnějších otázek.

Proč někdo z nás už neodešel dřív,

kdy se ptát po smyslu – na konci či na začátku,

Čím jsme si – aktivitou k životu,

či aktivitou k smrti?

Odpovídáš mi básní těla.

Tak buď mi pro radost,

budu ti pro tebe.

Varšava, 18.6.1977