Dimitris Houliarakis: Básně

Pozor na třicetileté

Bojím se své ruky své ubohé ruky
která si hrála už měsíce se zbraní
bojím se krajkové záclony
i skříně která se neslyšně otevírá
ale nejvíc se bojím vlka
který temně číhá
v noci v mých očích
neustále drápe
na ořechová dvířka v mém mozku
marně se ho snažím opít
ginem a vodkou
v bance v baru v kině
jeho sírový dech
mě pálí do tváře
nasedám do taxíku a jedu se domů schovat
a ve strašidelném polosvětle
vidím odporný čenich
s namalovaným šklebem
v řidičově zrcátku.

Dětské svíčky

Zapalte znovu dětské svíčky
ovázané stužkami
zapalte je a posviťte na zaprášené
smetí a skloňte se nad tělem
veselé svíčky které jsme kdysi drželi
zapalte je a aspoň trochu nás zahřejte
doprovoďte nás do chladné země
ke stínům a kamenům.

Kdybychom se mohli najednou probudit
a ve tmě
svíčky hoří a kane z nich
vosk na růžové dlaně
a my oddané děti
v kostele užaslýma očima
hledíme kupředu a čekáme.

Černá skříňka

Kdo najde černou skříňku našich životů
mezi žalostnými doutnajícími troskami
kdo ji opatrně zvedne a pak
se do ní vážně pohrouží
aby určil příčinu naší katastrofy.

Ale i když to někdo udělá k čemu to bude
když co se mělo stát se stalo
a my bledí hledáme rozbité
dlaždice našeho mládí
a dnes neznáme nikoho
a nežádáme nic.

Raději ať černou skříňku
našich životů nikdy nikdo nenajde
ať radši shnije někde v polích
ať zaroste tichou trávou
až z ní nezbyde nic
než pahorek v zemi.