Dítě v ghettu v obklíčení písmen

Nepřišel dnes už zpátky alef,
co včera nade mnou tak skákal
a na starý dub zval mě ke hrám,
na něžnohrubě zlatý dub.
To moje ruka nosila ho
po svazích a zatáčkách.
Alefe, z nás dvou tys ten chytrý,
já jsem malá hlupačka.
"Proč, Baseňko, se celá chvěješ?
Otevři oči, otři tvář."
Omega na prstík se snesla
a vzdechla: "Tady prsten máš."
Do okna skláněla se vrba,
za zdí však ženský bas se chvěl
ledovou hrůzou, ječel: "honem
schovejte dítě pod postel!"
Vše skřípělo a rachotilo
a tupec náklaďák se třás
a písmeno šin jak tři svíce
shořelo v srdci v jeden ráz.

Z ruštiny přeložil Milan Dvořák