Edmond Jabès: Poušť

„Počáteční slovo je slovo pouště; ó poušti našich slov," napsal rabi Aslan.

„Pro toho, koho kroky vedou k rodnému místu, není žádného místa;
jako by narodit se znamenalo jen jít ku svému zrození.
Mou budoucností je můj původ," říkal.

„Pro toho, kdo se pohroužil do pouště, už není návratu. Jeho zdvojeným obzorem je jinde, neboť odjinud přišel.
Písek je dotaz. Písek je odpověď. Naše poušť je bez konce," napsal rabi Semama.

Držel v každé dlani hrst písku a pravil: „Na jedné straně otázky; na druhé odpovědi. Obě váží stejně jako prach."

Tvořit znamená z budoucnosti každého činu udělat jeho minulost.

S příkladnou pravidelností se Žid znovu a znovu dobrovolně vydává na cestu do pouště; jde vstříc obrozovanému slovu, které se stalo jeho počátkem.

„Tvořením tvoříš svůj počátek, do něhož se hroužíš," napsal rabi Sanua.

„Počátek je hlubina."
RABI     B E H l T

„Bůh promluvil v poušti proto, aby Své slovo zbavil všech kořenů a stvoření tak bylo jeho vyvoleným spojením. Učiníme ze své duše skrytou oázu," řekl rabi Abravanel.
„A co uděláme s Jeho psaným slovem?" otázal se žák.
„Z jeho ohnivých slov uděláme ohnivou knihu, která nikdy nevyhoří," odvětil rabi Abravanel.
Ale ozval se rabi Hassúd, s jehož odvážnými výroky a komentáři exegetové většinou nesouhlasili, a řekl:
„Slovo Boží věčně putuje. Jeho ozvěnou je slovo bludného lidu. Pro něj není nikde žádná oáza, žádný stín, žádný mír, ale nesmírnost žíznící pouště a kniha této žízně, oheň pustošící oheň, co obrací v popel všechny knihy, na prahu neodbytné nečitelnosti Knihy svěřené odkazem."

„Co jiného jsme dělali, než neustále kladli otázky a sami sebe zpytovali, hledajíce odpověď dokonce i v bzučení mouchy? V tom je naše skromná zásluha i zdroj naší beznaděje," napsal rabi Feruš.

„V jakém drásavém okamžiku bezmoci budeme muset knihu přimět k ukončení četby?
Zavírám oči. Odmítám jít dál.
Ať se kniha konečně vymaní z našich pout," poznamenal.

Z francouzštiny přeložila Helena Beguivinová