Edmond Jabès: Voda

Napřed je voda
Potom je voda;
během, stále během.

- Jezerní voda?
- Říční voda?
- Mořská voda?

Nikdy voda na vodě.
Nikdy voda pro vodu;
ale voda, kde už žádná voda není;
ale voda mrtvé paměti vody.

Žít v živé smrti
mezi vzpomínkou a zapomněním vody,
mezi
žízní a žízní.

Voda vstupuje
Obřad.
Voda se usazuje
a teče:
Plodnost.

Stále voda pro vodu.
Stále voda na vodě.
Hojnost.

- Poušť byla mou zemí.
Poušť je ná cesta,
má pouť.

Stále mezi dvěma obzory,
mezi obzorem a
voláním obzorů.
Mimohranice.

Písek se leskne jako voda
v neuhasitelné žízni.

Trýzeň, již noc uspává.

Naše kroky rozstřikují žízeň.
Absence.

- Jezerní voda?
- Říční voda?
- Mořská voda?

Brzy přijde déšť
omýt duše zemřelých.

Nechte projít spálené stíny,
jitra s obětovanými stromy.
Kouř. Kouř.

(Kdysi křik v plodech,
v květech,
v listí
a jejich dlouhých vztažených pažích.)

Každé paži její obzor.
Každému květu, každému plodu,
jejich období.
Listu jeho sklon.

Nebe hledí k zemi.
Psaní je možná rozlévání slov,
aby zavlažila půdu.
Každá věta je z deště
a světla.

Píšu poušť.
Tak silné je světlo,
že se désť  vypařil.

Je jenom písek,
jímž jdu.

Z francouzštiny přeložila Helena Beguivinová