Epidemie

Udělali jsme, co jsme chtěli.

Rozmnožili jsme se.

Není dost místa.

Lidé musejí rychleji umírat, aby udělali místo.

Tu a tam se podívám z okna a přijdou ke mně
prosluněná pole, a taky jemňounká jinovatka na nich, stíny větví, zobající
vrabci, křídla táhnoucí na jih, nadouvání spodních mračen, představa celku – to všechno se ve mně usadí – to vymře se mnou,
až já umřu –

Udělali jsme, co jsme chtěli.

Hromadu mrtvol.

Hromada mrtvol, to je cíl.

Není léku  ti na něž to zaútočí očekávají popravu  těch
co se nakazí jsou davy  jejich počet
roste stále rychleji  směřují ke
společnému cíli jehož v několika dnech
dosáhnou  konec nejvyšší hustota
lidských těl napěchovaných na hromadu  podle některých

proto aby v řadách povstala před Bohem očekávajíce
další soud  ještě další soud  těla těch co teď přeplňují ulice chrámy
nemocnice zemský povrch  jedna vrstva
přes druhou  další soud  byl jsi hodný no jistě tisíce vás bylo hodných jistě

*

Jaká nádhera
ke dveřím nám přihopkal stehlík

jaká nádhera že jedna věc končí a druhá začíná

jaká nádhera že jestřáb nikdy neuzavře svůj kruh

jaká nádhera že tě klamné iluze zlákaly k přemýšlení

jaká nádhera že na tvém stole na tebe čeká kniha

jaká nádhera podlehnout klamu  podlehnout klamu toho kdo ti první
zakryl oči dlaní  vzal do rukou tvou tvář sklonil ti hlavu vložil do ruky
knihu řekl pusť se do toho

jaká nádhera byla  vzpomínáš  nosit hůl

jaká nádhera  viděls něco  je tam něco  vstaň

Takhle sehnutý krk jsem viděla u
labutě  tebe jsem viděla jak se díváš mimo pohled který k tobě směřoval
viděla jsem
letět vzhůru jednolité hejno pověz jim leťte leťte nemůžete
zabloudit,

a zabloudit  jaká nádhera hmyzem vytunelované dřevo  pošetilost
průměrné délky života
úspěšně tomu unikat dokud tě to nedožene  světlé výhonky  trvání  
bledé vzduchoprázdno  nikdy se nemůžeš

dost bát tak proč litovat  jaká nádhera  všechen ten
potenciál  ta smyčka  ten podivně známý pocit který
na člověka padá  ta veliká chyba
v tom nejdrobnějším rozhodnutí které kdy kdo učinil  jaká nádhera
vlastní já

ta pauza  ta prodloužená pauza  přijetí další věci a pak zase další
rozptyl     popele  ano  můžeš se dělit o hranici  není dost

ohně aby nás všechny spálil  kdy se to stane

do jaké míry se zhorší tvoje nemoc  jaká nádhera

hodiny odbily jednu  ty půjdeš brzy ke dnu

čáry máry  jaká nádhera

to už nezbyl nikdo kdo by si šel ven hrát

*

Já nevím tak nějak se zdá, že stačí (Ammons) slyšet a vidět všechno
co přichází a odchází (Ammons) ztrácet sebe sama v zájmu
vítězství a stromů (Ginsberg)
pohybovat se v řekách větru jako na vlně, nad rozhemženým kapradím,
kolem zeleného skaliska jáství,

říkat jenom to co vidí jeden člověk v údolí propojených úst a očí
(Ginsberg),
rohatá symetrie satanského bodláku rozkvetlého nad sestřičkou trávou,
andělská kvítka, nebeský oceán, nebeská stébla trávy, řev hory,
řítivý sešup po třpytivém asfaltu a šťáva z posečené trávy

co zahušťuje vdechovaný vzduch (Schuyler) vyrobený z máslově neposkvrněné cukrové polevy, zjištění, že
se dá žít, praštěně a spoře oblečeně, s hlasitým smíchem (Schuyler) a
s červnem

s jeho tymolínovým úsměvem, kdosi se zastaví a kousek odlomí
a  zarecituje pár veršů –

několik dokonce francouzských – (Schuyler) – vzduch nasycený
autobusovými zájezdy cizinců –

křídový odpad z jetých mazacích gum, a čluny s ledem, a
okamžik, kdy jsme se narodili, podívej,

další den odešel, skončil, začal a skončil, pomalu, rychle.

svítilo jakési slunce, mraky  chvíli jsem byl s jinými lidmi (Creeley),
potom zase sestoupil zpátky na zem (Creeley)
a podívej, jak se nebojím, otec mi umírá, musíme přejít

ulici, musíme na sebe vzít podobu živých, podívej,
jako si královna sedá s vědomím, že tam bude trůn,
nebo jak generál zvedne ruku a hned mu podají dalekohled,

nebo jak na všechny nabídky přikyvuješ skrz mlhou zavalenou příď – ,
nabízejí se hory, stísněnost se ti nabízí,
značka, tvoje značka se ti nabízí, když se podíváš před sebe,

ukazující k bůhví čemu co je vpředu co se otáčí  a hlásí
tvůj příchod se slabým větrem v zádech, slabým, ale vytrvalým,
jinak za tebou nic
co máš před sebou nedokážeš předvídat,
pomyšlení na to si nepřipouštěj,

přijde chvíle, kdy nebudeš vědět.
Přijde chvíle, kdy nebudeš vědět.