Malé cvičení

Obrazovka je plná hlasů, a všechny drží jazyk za zuby.

Určité věci je třeba „podstoupit“, jistě.

Aby se dospělo k vyššímu stavu vědomí, jistě.

Ať se ta tvář ukáže, skrze obrazovku.

Ať se ukáží organizující oči.

Ať proplují na povrch téhle záře a žhnou tam.

Svět, který nyní zabíjejí jeho děti. A taky jeho hosté.

Věštec? – ostřelovač, člověk, který bije děti, umírající rodič v domě,

půda tak přesycená, že nedokáže ukotvit kořenný systém?

Podívej – mladou úrodu stačí poničit slabý větřík.

To už jsme „nespasitelní“? Ty na to nic neřekneš?¨

Taková značná nepřítomnost – nevynutí si co největší účast?

Cožpak tu zeď neprorazíme?

A velmi prosím, může nebýt zrcadlem, pane?

Přeložil Miroslav Jindra