Margaret Atwoodová: Fotka z války

Mrtvá žena ležící na prašné cestě je
velmi krásná.
Jednu nohu nataženou, druhou ohnutou, chodidlem
se dotýká kolene, paži vrženou za hlavu, dlaň je
uvolněná v půvabném gestu,
které by tanečnice mohla cvičit léta
a bez úspěchu.
Nachové šaty má rozložené,
jako by kolem ní vlály;
hlavu odvrácenou na stranu.

Kolem leží další mrtví lidé
jako povalené stromy,
oběti vystrašených mužů
probíjejících si cestu za nějakým velkým cílem,
který už ani přesně neznají.

Mě ale přitahuje ta krásná žena,
tančící na zemi
s takovou dokonalostí.

Ach mrtvá krásná ženo, kdyby měl někdo
tu moc, aby mě provlekl zoufalstvím
a pustou bezmocí
do srdce modlitby,
byla bys to ty --

Místo toho pro tebe udělám
to jediné, co mohu:
ačkoli se nikdy nedozvím tvoje jméno,
nikdy na tebe nezapomenu.
Podívej: na zaprášenou zemi
pod mojí rukou, na tento laciný šedivý papír,
položím malý oblázek, sem:
                O



Přeložila Zuzana Mayerová