Marigo Alexopoulou: O poznávání

Nechals u mne své brýle,
tolik dní se dívám
a myslím
na tvoje oči.
Chtěla bych tě hladit po vlasech,
ale nemohu.

Celý dům
na tebe čekal.

Ale teď, když
ses vrátil,
nemohu na tobě najít nic
co bych znala.

Nenašla jsem zahradu s jabloněmi,
kdes pro mě trhal jejich květy
a slíbils mi
ovoce poznání.

Pohřbila jsem tvé brýle
vzadu za domem.
Prostřela jsem na stůl
a čekala na tebe.

Dali jsme se do řeči
tam, kde jsme přestali.

Nic se nezměnilo,
tvá slova
i tvé vlasy
jsou stejné,
jen v tvých očích teď
vidím cizince.