Nad ránem

Průsvitná modř tabákového dýmu
ovíjí vlhký film a dřevěný lesk,
dusí chrom, oplétá sametové sukno,
zatmívá sluj zrcadel. Prsty duchů
češou vlasy planktonu, hladí akvamarínové žíly
na břeh vysazených námořníků, které zajala
ponurými tóny Kirké. Barman
chystá ohnivé léky -
náměsíčník, kapela hraje dál,

Mixér koktajlů, stříbřitá ryba
tančí průhledným hostům.
Umdlením nasáklý potlesk padá
do osidel šepotu milenců
a prohnané oční řasy oboupohlavního.
Nad nocí těkají hýčkající tóny,
syté indigo je zpité – přesto hrají dál.

Váhavě se odchází. Krčmu však odchody
nevyprázdňují. Nad oparem přečnívají
jak výdechy ze vzdalujících se břehů.
Noc záhy zas ovládne ticho, ale až do svítání
panují tóny. Zakouřeným Zjevením Páně
patří ty hodiny nad ránem.

Nářek této hudby odpouští, vykupuje
hluchotu světa. Noc se obrací
k domovu v pochvě útěšných tónů,
v záhybech zlomeného ticha srdce.


Přeložil Vladimír Klíma
Nad Ránem / In the small hours