Natalia Gorbaněvská: Čita-Bratsk-Čuna

Památce Larisy Bogorazové

Neshlédla jsem na bajkalské vody.
Byla jsem to já, kdo všechno zažil,
kdo za tmoucí tmy a nepohody
z letiště se smekal na nádraží?

Byl už říjen. Ruce omrzaly.
V dřevokombinátě těžká práce.
Zatím závoj z jinovatky halil
trati pás, jenž do dáli se ztrácel.

V chmurné tajze úsvit na pražcích,
jako kdyby Pánbůh žehnal světu.
Nepoodkryl ale žádný z nich
kostry, vedoucí až do Tajšetu.

Z ruštiny přeložil Milan Dvořák