Yang Lian: Soustředné kruhy

[První kruh]: Kapitola jedna

1

strach z chladu zanechaný chladem
bledá výše skal zanechaná slepotou skal
pronikavý podzim zakrnělými stromy
odečtenými z prostředka mezi pařezy

pak vítr ne mezi zvadlými větvemi, ale jen lidskými kostmi
ne ovocná slupka ale jen zkažený sluch
necídit křídla ale cídit jen jasný věkovitý chorus kolejí

mrtvý oheň hustou mlhou zanechávající smrt
prázdná pole temná vize kde vrásy chrlí pach pečeně
zmrzlé tvrdé ořechy sklácené jeden po druhým
mezi proslovy vína ze sklenic barevný a krutý oceán
každá minuta vyprazdňuje katedrálu kde se skladují naše strachy
odečtené k celkové sumě zničení

2

vždy je tu to, co lze zaslechnout v šeré chodbě
hučení v uších  pohyby daleko mimo doslech

na mořské úrovni kamene
zvuk rozdírající akord ptačí kosti
štvanice naopak tělo jež může cítit bolest
naše těla znovu a znovu zrozená párem růžových orgánů

skutečnost vždy zesílená se řine z větrného tunelu
tisíce kaktusů oženěných se skladatelovou nocí
z výše nad prázdnými kozími dráhami přesahují náš zpěv

zvuk se vytrácí uši rozbité na kusy

přeložil Luboš Snížek