Někdy svět na pár sekund laskavě zadrží dech

Setkání s Assií Djebar lze považovat za štěstí. Ne kvůli její slávě, ale kvůli tomu že je hodně zaneprázdněná. Platí za nejznámější autorku Maghribu. Je členkou Francouzské akademie. Přednáší na univerzitě v New Yorku. Získala Mírovou cenu německých vydavatelů a knihkupců.

Žije sama. Ve třech pokojích, v prvním patře nad Avenue de la République v jedenáctém městském obvodě. Je jí 73 let, ale toho si, jak sama říká, všimla až nedávno. Ve čtvrti žije už dlouho. Není to čtvrť literátů. Špatný břeh, špatná společnost. Zimní bunda tady stojí stejně, jako káva v Café Deux Magots. Rimbaud tady bydlel a měl to tu rád. Nakonec místo zabrala komuna. Tehdy byla čtvrť labyrintem; domy měly mnoho východů. Kdysi sem přicházeli přistěhovalci. Dnes (když to říká, její krásný nos se noří do stovky roztancovaných vrásek) tady vše patří maloměšťákům. Assia Djebar nepatří k lidem, kteří se životem honí s vyplazeným jazykem. Sotva si člověk v knihami přecpaném pokoji položí kabát přes židli a posadí se na pohovku je vtažený do proudu vyprávění a nechce z něj vystoupit. Každý, kdo žije na Západě, někdy zapomíná, že zbytek světa sestává z příběhů. Z takových, které vycházejí z dalších příběhů a ty spějí zase k jiným ...

Celý článek >