Assia Djebar

Assia Djebar, vlastním jménem Fatma Zohra Imalhayene, úspěšná alžírská spisovatelka a kandidátka Nobelovy ceny za literaturu, se narodila roku 1936 v alžírském přístavním městě Cherchellu. Odvrátila se od středozemí svatého Augustina a věnuje se složitému postavení muslimských žen a jejich snaze o sociální emancipaci.

Assia Djebar, podobně jako Frantz Fanon či Albert Camus, nesnáší nízkost ustrnulého nacionalismu. Procítěným způsobem zachycuje obraz francouzského kolonialismu v době Alžírské války a hlas alžírských žen.

Po vyhlášení nezávislosti Alžíru byla Assia Dejbar kritizována, neboť namísto rodné arabštiny psala dál francouzsky. Aby otupila ostří, věnovala se studiu arabštiny a ve svých pozdějších románech používá francouzštinu jako prostředek k vyjádření arabských rytmů.

Její první román Žízeň vyšel v roce 1957. K dalším dílům patří Láska, la fantasia (1985), Alžírská běloba (1996), (2002) a soubor povídek Alžírské ženy u sebe doma, Oran, mrtvý jazyk (1997).

Za svůj film La Nouba des femmes du mont Chenoua získala Assia Djebar v roce 1979 mezinárodní cenu kritiky v Benátkách. V roce 2005 byla jako vůbec první muslimská žena přijata do prestižní Francouzské akademie.

Assia Djebar nyní žije v New Yorku a v Paříži.