David Albahari
David Albahari se narodil v roce 1948 v srbské Peći. Vystudoval angličtinu a literaturu v bělehradském pedagogickém institutu, stal se jedním ze zakladatelů prvního srbského časopisu pro světovou literaturu Pismo. Pro jeho tvorbu jsou charakteristické krátké prozaické útvary a postmodernistické experimentování s formou, typická je fragmentarizace děje a mystifikace.
V povídkách se proplétá reálné a fantaskní, mytické i lyrické, příznačná je obsese smrti a umírání, rozkrývání rodinných vztahů, pocity městské osamělosti a v neposlední řadě i z autorova původu vyplývající židovské motivy a odkazy.
Albahari na sebe upozornil románem z bělehradského prostředí sedmdesátých let Soudce Dimitrijevič (1978, Sudija Dimitrijevič), částečně autobiografickým románem je Zinek (1988, Cink), kde se prolíná záznam tradiční židovské pouti do Jeruzaléma a cesty na zkušenou do Ameriky. Zinek je považován za jedno z nejlepších děl svého druhu v novější srbské literatuře. Knihou roku 1997 se pak stala Návnada (Mamac), ve světě měl úspěch také Getz a Meyer (1998, Gec i Majer). Kromě románů a povídek sestavil Albahari také dvoudílnou antologii Současná světová povídka (1982, Savremena svetska priča), soubor ...
