Derek Walcott
Derek Walcott, karibský básník, dramatik a vizuální umělec, se narodil roku 1930 v Castries na ostrově Svatá Lucie v Západní Indii. Seamus Heaney o tomto obdivuhodném básníkovi řekl: „Walcottova řeč je darem Shakespeara a Bible – téměř hydraulické síle jeho slov lze stěží odolat.“
V básních Dereka Walcotta, ovlivněných historií evropské kolonializace západoindické kultury i rodinnou minulostí potomka někdejších otroků, se prolínají odkazy k anglické básnické tradici se symbolikou a imaginací, jež čerpají z vnitřního umělcova světa i jeho karibských kořenů. V roce 1992 byla Dereku Walcottovi udělena Nobelova cena „za poetické dílo neobyčejné zářivosti opírající se o historickou vizi, jež vychází z multikulturní angažovanosti“.
Napsal řadu sbírek poezie, mimo jiné V zelené noci, Mořské hrozny, Věštec, Bílé volavky, Rozmařilec a Omeros.
„Derek Walcott dokázal přetvořit rodnou kulturu, historii a společnost v mýtus dnešní doby, epos, který se stal nedílnou součástí dějin západní literatury.“
Walcott žije na ostrově Svatá Lucie a v New Yorku.
Související texty:
Článek: Poezie Dereka Walcotta: jazyk jako zrada
Rozhovor: Životní síla Karibiku
