„Kámo, četl jsi posledního Shteyngarta?“

Vzdělání jste získal na Oberlin College…

Absolvoval jsem svůj vlastní program - Garyho studia. To opravdu jde. Tehdy jsem začal psát první knihu a celý rukopis taky dokončil. Byl to takový blábol. Pořád jsem jím házel z okna svého bytu v Park Slope, kam jsem se nastěhoval po škole.

Váš nový román je vybroušenou parodií konzumní kultury. Odehrává se v blízké budoucnosti v New Yorku v době, kdy knihy zmizely, bohatí si mohou pořídit věčný život, podzemka nabízí sezení v business třídě a posledním módním hitem jsou průhledné džíny. Co pro Vás znamená slovo „dystopie“?   

Moje prostřední jméno zní „dystopie“. Narodil jsem se v Sovětském svazu a pak jsme se přestěhovali do reaganovské Ameriky. Včas na to, abychom „Gippera“ (přezdívka prezidenta Reagana – pozn. překladatele) zažili.

Ve Vaší knize se z televize Fox News stala Fox Liberty Ultra.

Párkrát jsem se na Fox News díval. Ve srovnání se sovětským deníkem Pravda z někdejších dob jde o pěkný posun. Fox dodržuje stranickou linii, i když jí nevládne žádná strana.  

A taky píšete o novinách New York Lifestyle Times. Proč jste přišel s takovým nemilým proroctvím?

Znamená to víc obchoďáků, víc módy a stylu a já tyhle věci prostě miluju. Opravdu si užívám přílohu o nemovitostech.

Ovlivnila Vás nějak kniha Fahrenheit 451 Raye Bradburyho, která také popisuje budoucnost bez knih?

Ano, samozřejmě. Myslím si, že právě toho se Bradbury bál. Nejen autoritativních režimů, ale i budoucnosti bez knih ve světě, kde lidé vlastně ani číst nechtějí.

Strach z konce čtení je dlouhodobá obava futuristů.

Možná se všichni pleteme. Třeba během deseti let nastane zvrat: každé dítě odhodí svůj iKindle a začne zuřivě číst. „Kámo, četl jsi posledního Turgeněva? Je to hustý. Tenhle frája je úplně ponořenej do tématu lásky a nevolnictví.“

To by bylo fajn.

Já už nevím jak číst. Přečtu si dvacet třicet slov v kuse a pak vytáhnu iPhone a pohladím ho a tulím se k němu.

Ticho je pryč.

Ticho bylo zničeno. A taky se přestalo naslouchat ostatním, snažit se poznat jak ostatní přemýšlí. Přestali jsme vstupovat do duší jiných lidí. Celá idea empatie je pryč. Jsme teď součástí velkého stroje a každou vteřinu musíme vyndat naše přístroje a přispět myšlenkou a názorem.

Kde teď žijí Vaši rodiče?

Jsou asi dvacet čtyři kilometrů na severovýchod ode mne. Oba jsou v důchodu. Můj otec byl inženýrem v Národní laboratoři v Brookhavenu.

Tu vlastní ministerstvo energetiky a zabývají se tam nukleární energií.

Je to mírumilovný chlapík. Moje matka pracovala ve Společnosti pro pomoc hebrejským imigrantům.

Napadá Vás něco v souvislosti se skupinou ruských špionů, které odhalila FBI?

Myslím, že jde o zbytky z dob, kdy Rusové věděli tak málo o Američanech. V době před YouTube bylo nemožné zjistit, co tyhle lidi roztáčí. Ale myslím, že dneska je velmi jednoduché zjistit, co pohání nás.

Co to je?

Strach. A hamburger.

Kde teď žijete?

Zrovna jsem si koupil byt na Manhattanu. Pohovor trval osm let. Stěhuju se do Gramercy Parku.

Chtěl byste pronést závěrečnou poznámku o stavu americké literatury?

Americká literatura je dobrá. Bylo by fajn, kdyby ji někdo četl.

New York Times (13. 7. 2010)
úryvek z rozhovoru přeložil Tomáš Rákos

Čtěte také: Gary Shteyngart: Mou vlastí jsou velkoměsta | Rozhovor s Garym Shteyngartem