Neustále provokující Arnon Grunberg

Grunberg je známý svými skandály. Jako zřejmě jedinému autorovi se podařilo získat dvakrát stejnou cenu za nejlepší debut. Poprvé se tak stalo v roce 1994, kdy porota prestižní nizozemské literární ceny Antona Wachtera ocenila Grunbergovu prvotinu Modré pondělky. V roce 2000 se stejná porota rozhodla udělit cenu knize Dějiny mé plešatosti tehdy zcela neznámého autora Marka van der Jagta. Problémy nastaly, když si měl ocenění osobně vyzvednout. Spisovatel, údajně žijící ve Vídni, kde měl vést obchod drogerií, se vymlouval na přílišnou pracovní vytíženost. Započal hon na autora Dějin mé plešatosti, který pokračoval další dva roky. Jeho pravou totožnost se podařilo určit až italským vědcům, kteří speciálně navrženým programem porovnávali originál románu s texty současných holandských autorů, hledajíc jakýsi autorský otisk. Grunberg sám se k autorství přiznal až v roce 2002. 

„Nizozemec žijící v New Yorku, laureát rozličných cen, které neráčí přijímat, velmi plodný spisovatel, starý showman bez úspěchu, dříč; Arnon Grunberg je zázračný autor. Jeho nový román Tirza je monstrum. Zarážející zápach Dostojevského mrtvoly v něm vyvěrá z každé stránky. Strnulost neviditelné šílenosti, vina, násilí, sebenenávist, láska redukovaná na řeznictví, sex, incest, stáří, vrásky, kuchyně a dokonce i sushi přispívají k řídnutí okolního vzduchu, ke zmenšení prostoru postav, k přiškrcení čtenáře, k jeho přivázání ke směsi vzrušení a nehybnosti. Obyčejná ošklivost destilovaná a míchaná absurdnem dělá z  Tirzy lamentaci. Každá věta trýzní, znepokojuje a fascinuje.

Stárnoucí nakladatel rozervaný láskou ke své dceři ji dusí. Milující otec nebo pomatený šedesátník? Rasismus, terorismus, nenávist Židů a Arabů, obscénnost, vulgarita a postmoderní neutěšenost letišť, světa podniků a předměstských pavilónů v průběhu vyprávění spustí implozi banality jednoho domova bez lesku. Selhání se potlouká po kuchyni, hnus prosakuje šatnami. Po zmizení následuje hledání až do Namibie. Tam, střídaje antracit Evropy omývané deštěm, dovršuje vyprahlost pouště vytvoření oslepujícího pohřebního pole. Modlitba zlomeného muže - tento zmučený román originálních mýtů je dílem kruté a teatrální moci."

Philippe Trëtiack pro časopis Elle
přeložil Tomáš Kopečný