27. června 2017 09:36
Ayşe Kulinová patří k nejčtenějším současným autorům v Turecku, na kontě má zatím 30 románů, biografií, povídek a esejí a téměř 40 tureckých ocenění. Její díla byla přeložena například do angličtiny, němčiny, španělštiny, polštiny, maďarštiny či řečtiny – v češtině si zatím můžeme přečíst pouze román „Poslední vlak do Istanbulu“ v překladu Tomáše Laněho.
Narodila se čerkeské matce a bosenskému otci 26. srpna 1941 v Istanbulu. Vystudovala literaturu na jedné z nejprestižnějších škol v Turecku, American College for Girls v istanbulské čtvrti Arnavutköy. Mezi lety 1962 a 1964 studovala sociologii na univerzitě London School of Economics v Londýně, kam se přestěhovala se svým prvním manželem. Od roku 1978 přispívala do různých novin a časopisů (např. Cumhuriyet, Güneş a Dünya). Dlouhá léta pracovala jako PR specialistka, producentka, scenáristka a umělecká režisérka. Je rozvedená, ze dvou manželství má čtyři syny. V roce 2007 byla jmenována Velvyslankyní dobré vůle při UNESCO. Po zatčení další známé turecké spisovatelky Aslı Erdoğanové (v návaznosti na tzv. pokus o státní převrat v Turecku v červenci 2016) se za ni Ayşe Kulinová spolu s dalšími spisovateli postavila s tím, že „zatknout spisovatele je jako střelit letícího ptáka“.
Kulinová svoji spisovatelskou kariéru zahájila v roce 1984 sbírkou povídek „Güneşe Dön Yüzünü“ (pozn. Otoč tvář ke slunci). Jedna z povídek je zanedlouho zfilmována a spisovatelce přinese v roce 1986 cenu tureckého ministerstva kultury. Ve stejném roce je Kulinová oceněna Asociací divadelních autorů za seriál „Ayaşlı ve Kiracıları“ (pozn. Ayaşlı a jeho nájemníci), na kterém se podílela jako umělecká režisérka. V roce 1997 vydává biografický román „Bir Tatli Huzur“ (pozn. Sladký klid), který pojednává o životě hudebníka Münira Nurettina Selçuka. Významným milníkem na její dráze spisovatelky je ale až další biografie „Adı: Aylin“ (pozn. Její jméno: Aylin), ve které poutavě líčí dobrodružný život vlastní vzdálené příbuzné. Aylin Devrimel Radomisli Cates je dívka z tradiční osmanské rodiny, která se postupně stane princeznou, vědkyní a psychiatričkou v americké armádě. Tento román přinese Kulinové skutečnou popularitu a cenu Autor roku udělovanou Istanbulskou univerzitou.
Další úspěch na sebe nenechá dlouho čekat a to poté, co v roce 1999 vyjde „Sevdalinka“ (pozn. lidový hudební útvar z Balkánu). V tomto románu Ayşe Kulinová zasazuje milostný příběh do období občanské války a genocidy v Bosně, aniž by ovšem sklouzávala k černobílému vidění světa. Autorská práva k této knize pak darovala dětem v Bosně a Hercegovině, které tato válka nenávratně poškodila. V roce 2000 jí vychází „Füreya“, biografie Füreyy Koralové, první turecké umělkyně pracující s keramikou. O rok později Kulinová vydává román „Köprü“ (pozn. Most), kde se věnuje dramatům odehrávajících se ve východním Turecku. Hlavní zápletkou je smrt prefekta Recepa Yazıcıoğlua při automobilové nehodě za neobjasněných okolností. Román je zfilmován do seriálové podoby a vysílán v Turecku mezi lety 2006 a 2008. V roce 2002 následuje další velmi úspěšný román „Nefes Nefese“ (Poslední vlak do Istanbulu - do češtiny přeložil T. Laně), ve kterém spisovatelka čtenářům nabízí napínavý děj odehrávající se střídavě v Turecku a Francii za druhé světové války. S pomocí milostného příběhu mezi Turkyní a Židem autorka přibližuje skutečné události, kdy turečtí diplomaté riskovali své životy, aby zachránili několik stovek Židů před nacisty. Tato kniha vyšla celkem ve 34 zemích, v roce 2008 byla oceněna Evropskou radou židovských obcí za nejlepší román a její překlad do italštiny získal v roce 2016 prestižní italskou literární cenu Premio Roma za nejlepší cizojazyčný román. Další dvě autorčiny sbírky povídek jsou natočeny jako televizní seriály – „Geniş Zamanlar“ (2007) a „Gece Sesleri“ (2008).
V roce 2007 získává Kulinová cenu za nejlepší román udělovanou Unií tureckých spisovatelů, a to za historický román „Veda“ (pozn. Sbohem) zasazený do období posledních let Osmanské říše a zrodu nové Turecké republiky. V tomto díle čerpá z minulosti vlastní rodiny – ústřední postavou románu je osmanský ministr financí, její dědeček Ahmet Reşat Bey. O rok později Kulinová volně navazuje na rodinný příběh v románu „Umut“ (pozn. Naděje), odehrávajícím se převážně ve dvacátých a třicátých letech, kde vykresluje každodenní život dvou rodin v novém Turecku. V roce 2009 vydává biografický román „Türkan“ o životě turecké doktorky Türkan Saylanové.
O tři roky později se nicméně vrací zpět k tématu vlastní rodinné ságy a vydává dva autobiografické romány „Hayat“ (pozn. Život) a „Hüzün“ (pozn. Smutek), ve kterých líčí prvních čtyřicet let svého života (1941-1983). Jedním z jejích posledních děl je román „Gizli Anların Yolcusu“ (pozn. Cestovatel tajných okamžiků), kde konfrontuje čtenáře s tématem homosexuality a líčí vztah mezi starším ženatým mužem a jeho mladým zaměstnancem. Po vydání této knihy Kulinová sdělila, že zde neměla v úmyslu předávat nějaké poselství – jednoduše jde o příběh lásky mezi dvěma lidmi. V každém případě ale poznamenala, že počet literárních ztvárnění této tematiky není úměrný počtu homosexuálů ve společnosti. Ve své úplně poslední knize „Kanadı Kırık Kuşlar“ (pozn. Ptáci se zlomenými křídly) z roku 2016 sleduje osudy několika generací jedné rodiny, tentokrát od třicátých let až do přelomu tisíciletí, odehrávající se v Německu a Turecku. Ústředními postavami jsou čtyři výjimečné a silné ženy, které stejně jako jejich vlasti postupně prožívají nejrůznější změny a bolest.
Ayşe Kulinová je vzhledem k množství a různorodosti svých děl velmi pozoruhodná spisovatelka s takřka nevysychající inspirací. Její příběhy díky své napínavosti, plynulosti a čistotě slohu okouzlují čtenáře jak v Turecku, tak ve světě. V zahraničí se někdy ozývají kritické hlasy, které Kulinové vyčítají občasnou vyumělkovanost či sentimentalitu – zde je ale nutné podotknout, že se jedná víceméně o typické rysy turečtiny, které mohou v některých překladech do „přímočařejších“ jazyků nepřirozeně vyčnívat. V každém případě ovšem Kulinová vypráví strhující příběhy, kterým předchází podle jejích slov důkladné nastudování historie a reálií a které dokážou vzbudit v zahraničních čtenářích zájem o Turecko a případně i touhu dozvědět se víc o této zemi a lidech, kteří v ní žijí.
Připravila Eva Doležalová
Další články autora Související články Poslat článek emailem