Bez smyslu pro rytmus nelze dělat divadlo, říká Per Olov Enquist

Eva Jeníková: Jak se vám české představení Obrázkářů líbilo? Liší se hodně od nastudování Ingmarem Bergmanem ve Švédsku?

Per Olov Enquist: Pražské představení je překrásné, velice živé, velmi rytmické a vyzvedávající všechny čtyři herce velice pěkným způsobem. Chtěl bych navrhnout hostování pražského Divadla Komedie ve Stockholmu. Vždycky jsem obdivoval české divadlo a vysokou úroveň českého herectví. Ingmar Bergman uvedl hru poprvé ve stockholmském Dramatickém divadle. Je ovšem velice těžké obě inscenace srovnávat, protože vše záleží na typu herců.

Rozdíl je v tom, že Bergman mohl v inscenaci použít autentické záběry ze Sjöströmova němého filmu Vozka smrti. Zbožňuje tento film, dívá se na něj každoročně od roku 1935, vždycky 4. července. Tento film velice ovlivnil jeho filmový jazyk. Bergman také tvrdí, že se znal se všemi skutečnými postavami, které v Obrázkářích vystupují. Sjöström hrál v jeho filmu Lesní jahody a spisovatelce Selmě Lagerlöfové prý sedal na klíně, když mu byly tři roky, protože jeho matka se s ní znala. Všiml jsem si jisté podobnosti obou inscenací - pracuje se v nich s větším odstupem mezi herci. A i když jsou patnáct metrů od sebe, působí to velice dynamicky. Bergman právě připravuje Obrázkáře pro švédskou televizi.

A váš osobní vztah k této hře?

Píšu většinou jen komorní hry. Je mi zatěžko pracovat s více než čtyřmi herci, protože nevím, jak mají přicházet na scénu a odcházet z ní, takže na ni zpravidla uvedu čtveřici herců, kteří tam zůstanou až do konce. Každý spisovatel má své tajnosti, které nemůže dát všanc nezasvěceným. K tématům obsaženým v Obrázkářích mohu ještě prozradit, že jsem osobně poznal problémy s alkoholismem, vím, jak zhoubně působí na děti a na celé rodiny. Vždycky mě také zajímal vztah mezi spisovatelem a hercem. V mých hrách herec často spisovatele zpochybňuje. V Obrázkářích působí provokativně útoky mladé herečky na slavnou Selmu Lagerlöfovou, která se dosud setkávala jen s respektem, a proto pro ni byla hereččina drzost osvobozující, znamenala, že bere umělecké dílo vážně.

Byl jste vrcholovým sportovcem. Je vám sportovní minulost při tvorbě k něčemu dobrá?

Dobří sportovci mají smysl pro rytmus. A bez něj nemůžete dělat ani divadlo. Mnoho spisovatelů má sportovní minulost, ale snaží se to skrýt, protože to považují za vulgární. Mezi přípitky vám dokáží vyprávět o svých skvělých výsledcích, ale rádi si vymýšlejí...

publikovaly Zemské noviny, 16. 4. 1999