Netoužím stát se prezidentem, připadá mi to přízemní

Pohyboval jste se v politice a diplomacii. Když jste se této kariéry vzdal, bylo to proto, že jste chtěl dělat něco užitečnějšího?

Homero Aridjis: Práce ve vládě jsem zanechal kvůli rostoucí korupci těch, kteří se dostali k moci, prezidentem počínaje, úředníky konče. Zatímco prezident opouštěl svůj úřad s miliardami v kapse, v mexických městech a na venkově živořily miliony chudých. Na protest proti úřednímu zákazu mezinárodního festivalu poezie, který jsem organizoval, jsem v roce 1982 odstoupil z funkce ministra kultury ve svém státě. Prezident tehdy vyhlásil bankrot státních financí a Mexiko se ocitlo v krizi. Ačkoliv festival poezie se přesto díky podpoře umělců a soukromých přispěvatelů konal, já jsem dostal na tři roky zákaz veřejné činnosti. Bylo to ve skutečnosti skryté požehnání, protože jsem mohl deset hodin denně pracovat na svém prvním historickém románu 1492 Život a doba Juana Cabezona z Kastilie.

Později jste se stal tím, čemu dnes říkáme ekologický aktivista. Přežije planeta Země lidské počínání? A dokážou se lidé postarat o sebe - a o Zemi - tak, aby přežili?

HA: Spolu s 99 dalšími spisovateli jsem prvního března 1985 podepsal petici proti znečištění ovzduší ve "Valley of Mexiko" a Skupina 100 byla na světě. Otevřeli jsme tím Pandořinu skřínku, ze které se vyvalily vlny, které mne unášejí dodnes. Příroda může přežít i bez lidí -- dokonce by to mohla být její záchrana - lidé však bez přírody přežít nemohou. Řečtí stoikové věřili, že člověk má svoje místo v přírodě, která je živým organismem, hmotou prostoupenou božským duchem. Božství bylo všeobecným zákonem přírody. Jak ale přesvědčit lidi, aby považovali ztráty v přírodě za svoje vlastní ztráty? Tání polárního ledu, vysychání Aralského jezera nebo vyhynutí nejmenšího, ještě nepojmenovaného organismu v tropickém pralese ovlivňují každého z nás. Jen pokud se nám podaří změnit vědomí lidí, můžeme doufat, že se změní i jejich chování k Zemi. Jestliže to nedokážeme, ohrožujeme budoucnost svého vlastního druhu.

Dozvěděl jste se někdy něco, ať už jako básník a spisovatel nebo diplomat, co vám vzalo chuť psát? A pokud ano, jak jste se s tím vyrovnal?

HA: Od chvíle, kdy jsem se začal věnovat životnímu prostředí, si připadám skoro jako lékař na pohotovosti. Také pět let prezidentství Mezinárodního PEN klubu znamenalo časté přestávky v mém psaní. Obrana přírody i obrana lidských práv sice jsou úžasná zkušenost, ale v posledních dvaceti letech mě připravily o spoustu energie. Návratem k přírodě a k literatuře si prostě dobíjím baterie a nacházím klid. Totéž mi přináší láska k mé ženě a dvěma dcerám. Jak napsal William Butler Yeats: "Odpovědnost začíná ve snech". Neznám trýznivější sny než morální závazky, které na sebe bereme.

Jste předsedou mezinárodního PEN klubu. Znamená to, že si myslíte, že podobná sdružení mají smysl? Jaký je dnes smysl PEN klubu?

HA: Kdybych měl pocit, že PEN klub nemá smysl, nebyl bych už pátý rok jeho prezidentem. PEN klub byl založen v roce 1921 v Londýně a je to jedna z nejstarších světových organizací, "hlas literátů celého světa". Český PEN klub byl ve dvacátých letech mezi prvními národními centry, která začala samostatně pracovat. Dnes se PEN klub v 93 zemích věnuje obraně pronásledovaných spisovatelů a hájí svobodu slova všude tam, kde je ohrožena. PEN klub zažil vzestup a pád fašistických a komunistických diktatur, byl svědkem brutálních občanských válek a etnických čistek, globalizace zbrojního průmyslu a v poslední době i globalizace terorismu, který ohrožuje otevřenou demokratickou společnost, náš společný globální ideál. Terorismus, ale i válka proti terorismu, ohrožují svobodu slova a poskytují vládám záminku pro omezování našich občanských svobod. Spisovatelé musí mít volnost podávat o tom svědectví.

Mezinárodní PEN klub nedávno vyzval spisovatele, aby se povznesli nad politiku války a nenávisti a aby jako první začali hledat cestu k míru. Napsali jsme, že vzájemné obviňování nemůže zachránit lidské životy, a apelovali jsme na všechny naše kolegy, aby překonali rozdíly a společně usilovali o život v míru na Středním východě.

Uvažoval jste někdy o návratu do politiky? Třeba proto, že byste mohl změnit věci, které jinak změnit nemůžete? Jste veřejný, známý člověk, jistě byste nebyl bez šancí, kdybyste se rozhodl pro prezidentskou kandidaturu. Uvažoval jste o tom někdy?

HA: Čas od času jsem pociťoval silné pokušení vrátit se zpátky k práci ve vládě, ale neúprosná realita politiky vyžaduje příliš mnoho kompromisů. Když jsem byl požádán, abych kandidoval na guvernéra svého domovského státu, odmítl jsem. Politik touží zůstat u moci; básník sní o tom, že napíše mistrovské dílo. Nikdy v životě bych nevyměnil svoji intelektuální a duchovní svobodu za peníze a moc. Netoužím stát se prezidentem, připadá mi to příliš přízemní. Chtěl bych se stát andělem zkázy a napravit svět.