Adonis: Zranění

I.
Listí spící ve větru
je plavidlem pro zranění
Pomíjivý čas je slávou zranění
a stromy které nám rostou pod řasami
jsou jezerem pro zranění

Zranění spočívá v lávkách
když se dlouží hrob
když se prodlužuje trpělivost
mezi břehy naší lásky, naší smrti
A zranění je znamení –
spočívá v cestách napříč


II.
Jazyku přiškrcených zvonění
předávám hlas zranění
Kameny přišlými z daleka
vyprahlým světem, vyprahlostí
časem neseným na ledových nosítkách
zažíhám oheň zranění
A když v mých šatech budou hořet Dějiny
když v mých knihách porostou modré nehty
a já budu křičet na den:
Kdo jsi, kdo tě svrhl do mých sešitů
do mé panenské země?
Uvidím ve svých sešitech
ve své panenské zemi
dvě prašné oči
uslyším hlas který volá:
Jsem zranění které se tvoří a rozrůstá
v tvém těsném příběhu


III.
Nazval jsem tě oblakem
ach, zranění, hrdličko odjezdu
Nazval jsem tě perem a knihou
a teď tu začínám rozhovor
s jazykem zasutým
na ostrovech odjíždění
na souostroví dávného pádu
Učím tu rozhovoru
vítr a palmy
Ach, zranění, hrdličko odjezdu


IV.
Kdyby mi v zemi snů a zrcadel
patřily přístavní prostory
kdybych měl plavidlo
kdybych měl zbytky města
kdybych měl město ve vlasti dětí
a nářků
pro zranění bych to všechno spojil
do jednoho zpěvu jenž by co kopí proklál
stromy, kameny a nebe
zpěv sametový jako voda
vzpurný a zdrcený jako vítězství


V.
Buď deštěm v našich pouštích
Ach, světe vystrojený snem a steskem
Buď deštěm ale zmítej námi
námi, palmami zranění
a zlom pro nás dvě větve
stromů zamilovaných do ticha zranění
stromů bdících nad zraněním
s ohnutými řasami ohnutýma rukama
Ach, světe vystrojený snem a steskem
světe který přistáváš na mém čele
nakreslený jako zranění
nepřibližuj se – zranění je bližší než ty
nesváděj mě – krásnější než ty je zranění
A kouzlo promítané tvým pohledem
na poslední říše
bylo oddáleno zraněním
Tím jež prošlo
a nenechalo za sebou
ani ostrov ani svůdnou plachtu

z francouzštiny přeložil Petr Král
foto © Petr Machan, PWF