Jiří Kuběna: Sonet

Jirkovi Jirka

Co je to všechno platno, že Tvá ústa i brada ustupují dozadu,

Tebe nezachytí ani Veroničino plátno,

Co s Tvým obočím, s Tvým nosem, kam zapsat Tvoji pomádu,

radši mlčet a zuby zatnout.

Radši zuby zatnout a mlčet, už jsem to řekl víckrát.

Nemusíš proto na mne jak vlk vrčet.

Někde ve Tvých vlasech je moře a skály a vítr a plášť a Biskra.

Chtěl bych do Tebe jak stožár do nebe anebo aspoň ráhno do plachty trčet.

Co je to všechno platno, Tvoje kočičí očka jsou bystrá,

Tvoje vlasy začínají už sluncem zlátnout a nejen měsícem stříbrnět.

Přišel jsem si k Tobě zavrnět,

Přišel jsem v Tobě, Kráso, uznat Mistr Mistra.

Ty nejsi jen maso.

Co je to všechno platno, v Tobě je Jiskra.

Ze sbírky Nelítostné Zastaveníčko, vydal Petrov v roce 1994