Když si upravovala vlasy

Zatímco se Madagaskar nakrátko chladil v průtrži šedého  deště, nanesla si na ruce pomádu, sčesala si vlasy dozadu a  pomádu do nich vetřela, až se začaly lesknout. Seděla nahá  na posteli, nakláněla se, aby viděla, jak vypadá v  naprasklém zrcadle v plastovém rámu (byla to jedna z mála  věcí v zavazadle, které si přinesla z domova). Na týle si  smotala mastný copánek, ten prostřední. Potom začala tvořit  další. Upevnila hřeben do vlasů, aby jí neutíkaly, a  nasazovala si natáčky, každou z nich přidržela ukazovákem,  než ji pevně přichytila. Tak vytvořila stejnoměrnou dlouhou  páteř válečků na hřbetu hlavy, jako nějaký indiánský skalp,  zatímco déšť polevoval a hrom stále duněl, ale ne hlasitě, a  ona si začala česat a stáčet vlasy nad spánky. Byla si ve  svém umění stejné jistá jako bosý řemeslník, který tluče  dřevěnou paličkou do dřeva, přičaplý v čerstvých pilinách.  Při každém pohledu do zrcadla jí čerstvě umytá hlava  klouzala dopředu a dozadu. Zpívala si. Hlasité zahřmění ji  rozesmálo. Zlatý prsten se matně zaleskl v kalném světle  hotelového pokoje, když si naposled upevnila hřeben do vlasů  na týle, bělma očí v čokoládové tváři rozšířená  soustředěním. Nyní se mohla ozdobit novými náušnicemi, které  jí koupil. Potřásala hlavou, chvatně brebentila, a řady  stočených cůpků se jí houpaly po stranách hlavy. Byla  připravená jít s ním tancovat do Discotheque Kali, kde bílé  košile a blůzy svítí modře ve fluoreskujícím světle, stejně  jako tonic ve sklenicích; a za sloupem vždycky stojí nějaký  muž s tváří barvy krve a kravatou jako modrý jazyk černého  hada, a pozoruje ji s vyceněnými zuby a tvrdým výrazem v  očích. Možná se mu líbí její vlasy. (Vyráběla si nový účes  pokaždé. Seděla na posteli v hotelu Roger s ručníkem kolem  pasu a namotávala si vlasy stejně roztomile a soustředěně,  jako když na bobku čůrala na chodník.) Vyráběla si účes i v  hotelu Anjary, ale bylo to kvůli tomu, který ji miloval,  nebo kvůli onomu muži s tváří barvy krve? Zbožňovala tanec,  ale bála se diskoték, protože patřily lupičům; jak to  přijde, že si musí dělat účes kvůli lupičům? Kdyby se  neudělala krásnější, možná by ji ten brunátný člověk  nepozoroval. Ale neřekl jí o něm. Bála se zločinců už tak  dost, a on nechtěl, aby se jich bála ještě víc. V rohu za  další řadou černých sloupů se leskly plné a prázdné láhve  piva; za nimi rozdělovala zeď řada bílých košil jako pásmo  lebek. Tváře nad košilemi byly úplně ukryté ve stínu. To  byli gangsteři, kteří řídili Kali, a temnota, ve které se  skrývali, byla tatáž esence, kterou vyráběli pro celé město,  rozšiřovali ji přes svého vyhazovače u dveří, přes žebrající  chlapce v karnevalových maskách, kteří čekali hned venku,  přes muže, kteří na ulici prodávali brokáty (ty nakupovala  opatrně a moudře jenom ve stánku, který patřil patronovi),  přes taxíky čekající, aby ji odvezli ob jeden blok za dva  tisíce franků, protože bylo levnější zaplatit dva tisíce*,  než jít pěšky za taxíky tam, kde začínala tma a bezživotí,  kde muži hráli vestoje karty na kapotě zaparkovaného auta, a  za nimi už začínala opravdová tma, tma ještě větší než v  posteli, když mu černá vlhká noc přimáčkla ruku na plíce,  protože tahle druhá temnota vlhla dechem lupičů.

* V roce 1993 byly dva tisíce malgašských franků o něco víc  než 1 USD.

Bylo mokro; už zase pršelo. Potřebovala si dodělat hlavu.

Jitro jim oběma nadělilo zelenou zvlněnou krajinu s deštěm,  zelené pokyny vegetace v mlze, tmavé prsty, prosebné ruce a  dlaně plné požehnání, které se rýsovaly v oparu za šustění  hmyzu, stromy vpíjející vlhko jako zelené chomáče bavlny,  zdvořile se uklánějící kapradí, které později vytvoří  zelenou zeď vyloženou hvězdami temnot. Vyráběla si účes.  Protože jí bolely zuby, mohla jíst jenom kašovitá jídla, a  tak si dala zmrzlinu a piškot s krémem, zatímco se  nespočetné kapky deště rojily jako mravenci v doupěti  mrtvého hada.

Vpletla si do pramínků vlasů provázky příze, takže vypadala  působivěji než bosonohé dívky, které si vykračují s celým  lesem listnatých ratolestí na hlavě; zašněrovala si vlasy  tkaničkami deště, který proudil po stěnách skal k mechovým  rtům, klasům obilí a kapilárám stromů, pleskal a bubnoval do  listů; její ruce se proměnily v jehličky kapradin svítící  deštěm. Když ji uviděl hnědý muž, utáhl svoji plachtu proti  dešti těsněji. Osprchovala se, stáhla mokré vlasy do tuhých,  černých lékořicových smotků a zkontrolovala je v naprasklém  zrcadle. Přinutila je, aby svítily víc než bělma očí.  Položila na ně ruku milence; pohladil měkkou syrovou  zdrsnělost jejích vlasů zamilovanými prsty. Už byla skoro  hotová. Vyběhl kvůli jejím vlasům do deště, utrhl červenou  kanu, modrou bobuli fasis, černý oblý plod kávovníku, žlutý  květ s černým srdcem; a ona si to všechno vzala a s úsměvem  to zavěsila nad zrcadlo jako žena, která pere prádlo v řece.  Teď byla opět připravená jít si s ním zatancovat do  Discotheque Kali.

Taxík se plazil po děravém béžovém povrchu noci, který  roztřásal zuby a okna; jeli temnými ulicemi páchnoucími  masem a naftou a ani odlesky lahví v baru nedokázaly  překonat její vlasy, minuli épicerie, s dveřmi rozvalenými  do stran jako nohy kurvy. Ve světlech auta zářily bílé zdi a  špinavě bílé šaty. Zavěšené párky se mihotaly jako jantarové  korále, ale byly zcela nesrovnatelné s vyzývavě natočenými  ruličkami vlasů, které stékaly jako déšť po špinavých zdech  jeho života, za nimiž občas zahořela slabá světla jeho  nezdarů. Muži vstupovali do tmy jejích vlasů jako dlouhonozí  pavouci. Políbila ho svými vlasy tak, že už nikdy nebude  trpět pohledem na prokletí řady košil, jež se podobají  lebkám, na místech, kde seděli velcí dohlížeči. Muž s  krevnatou tváří stál za sloupem. Jeho pozornost zaujal na  okamžik fluoreskující modrý vír bílé minisukně nějaké dívky  tančící mezi ostatními; ústa měl jako osvětlené okénko ve  zdi, kde prodávají cigarety. Pak ale najednou všichni  pozorovatelé uviděli milence s jeho velice tmavou dívkou,  která kývala ztěžklou hlavou do rytmu hudby a pila pivo. Už  ho s ní ten večer viděli v restauraci zamořené lupiči, jejíž  mastnou betonovou podlahu a umaštěné stěny doplňovaly  mouchy na stolech, zatímco pod zářícími holými žárovkami se  cenili gangsteři, plácali se přes zápěstí a tlusté kurvy se  smály a chodily na záchod a zase zpátky; kurvy seděly u  rohového stolu, cenily zuby v úsměvu, vlasy stočené do copů  tmy; ale vlasy té, se kterou tancoval, byly jako rozkvetlá  rýžová pole pod nachovými oblaky. Vedle záchodu se opíral o  zeď muž s čepicí staženou do očí, usmíval se a kýval hlavou  do rytmu. Tlustá kurva v džínách vykřikovala ájajá a plácala  se do stehen. Pásek u kalhot měla silný jako kolejnice.  Hudba zesílila a kurva začala ohlušivě tleskat rukama  velkýma jako šunky. Potom se dostavili gangsteři a chtěli,  aby jim koupil pití. Poučil se z její moudrosti; koupil jim  pití. Kurva ho požádala o večeři a on jí koupil večeři,  načež jeho copánkové lásce zašeptala, že je dnes v noci  lupiči hodlají zabodnout; byl to výraz její přízně. Tak to v  restauraci chodilo. V Indře byla tma pro pozorovatele ještě  lepší. Přišel muž s brunátnou tváří a řekl si milenci o  peníze. Na krásku s umně stočenými vlasy právě v tu chvíli  čekali ti ostatní s noži. Sotva jí uřízli vlasy, přestalo  pršet. Ve vesnici, kde všichni seděli na stromech, naplnil  tenký vodopád ještě naposled hnědý rybník, který zásoboval  vodou světle zelená rýžová pole, a potom se nadobro  zastavil.

z výboru Atlas, který vyšel v nakladatelství Pragma
přeložil Josef Moník