Petr Král: Do noci

Je pozdě, marně teď blýskáte okem a ženete břicho
při tangu mezi tuhnoucí údy té, co už s vámi couvá ven
z času; marně roztínáte kštici pěšinkou a chystáte se řečnit
z balkonu nad zbytky slunce v zátoce.
Je pozdě, huba roztlemená do noci
neskryje propast.

Času žít
bylo přitom až až, celé odpoledne, kdy vítr zvedal ubrus na
terásce
a učil ho nepaměti,
kdy mdlý lesk protínal šeď nábřeží
až k bílému nikde,
spočítaná semena čekala ve tmě krámu a v ulici míjela na kole neznámá bohyně.
Všechen čas žít v letmém zvlnění světa
bez tíže, zatímco jste spali.



foto © Rossano B.Maniscalchi