Petr Král: Vzpomínka na báseň-výlet
26. května 2008 04:48
Jedna z mých nejzdařilejších básní se zabývala mým nápadným
odporem k poesii
chodil jsem v ní už jenom zvracet na hroby básníků
dokonce se v ní výslovně předvídalo co nastane až to někdo
zjistí
jak mě vytáhnou z textu a nechají ho neobydlený
aspoň tak dlouho než mě místo Šebka posadí do Jilemnice
a jeho to pošlou dopsat sem do Strašnic
mezitím se ovšem v básni lecos změní slovo hovno přijde
nahradit slovem housle slovo kavárna slovem kasárna
potěšení slovem vykleštění slovo zadnice slovem kniha slovo
kniha slovem jitrnice
slovo vejce dokonce slovem vejce
slovo bažina už tak zatížené dluhy se rychle hroutí samo do
sebe sotva se poznává
skloněno nad slovo zrcadlo
nahrazené slovem hovno
Znechuceně jsem se odvrátil od hovna popad jsem jitrnici a
začal číst
pozdě
jitrnice zůstala na strništi v loňském podzimu
marně jsem čekal na začátek července pořád jednom okolní Jilemnice
také písmena v mém jméně byla nahrazena jinými
Procházel jsem se tu ale nic jsem nepoznával
zkusil jsem popsat si aspoň některé jak jsem je potkával na
slunci
vprostřed náměstí jejich slovutné a břeskné klobouky rozbujelé
hroby na hlavách
tloukl jsem vší silou do stroje
marně
slovo náměstí zůstávalo opuštěné
Nakonec vytluču půlnoc
ale čtu: poledne vidím zas jen sám sebe jak se tam úporně
vrtím na začátku
vrtím se a bezmocně přihlížím jak na místo stávajícího poledne
se zhurta dere staré známé slovo neštěstí