Stárnutí

Stárneme
spolu s květinářkami z Martinského náměstí.
Tahle každodennost - to jediné, co máme tahle každodennost - jaké štěstí
tahle každodennost v myšlenkách na přátele, kteří odcházejí
proti své vůli,
kteří se vzchopí u příležitosti své nemoci, své smrti,
a postaví se jí.
Smrti, která přichází
uprostřed téhle každodennosti
sladce, nepostřehnutelně ve světle.
Stárneme v těchhle ulicích
shromažďujeme znalosti které nechceme ani nemůžeme použít
bezcenné znalosti
donekonečna omílané.
Tytéž popelavé tváře
tentýž strach tytéž hlasy, které si po telefonu
povídají o polévkách
v téhle každodennosti, která se dál
odvíjí v naší nepřítomnosti.