Úryvek ze sbírky Krysí hnízdo

Kosti řeči

Lokty kroumají, mezi koleny je chravo.

                                                              Přilítají přástev-

níci. Křídla pod střechu. Zajdu mezi tam

rozjinud.

          Mezi zde a tam je smrt.           Až na kost. 

                                                                 Spíš na prsou,

kam mě oči nesou.                        Kotník kostěné vřeteno

trnaví.         Chloupky se schroulily do jamky 

v podpaždí,                   dole do důlku

koudel. 

                             Žebra v povětří, kosti v mojí řeči. 

                                                              Až po kolena. 

Ohluchnu kde se mě dotýkáš.                                    Čím

zachumlaně mlčím.           Zajdu mezi tam hloub.

Slova pokosena. Řeč se vymkla                         z kloubu.

                            Zbůhdarma rozmrouvám, 

mluvím opouzdřené hrotky.                           Kosti srostly.

Spánky tiše            k prasknutí.                           Spíš

s kostí v klíně.                     Strop se sesouvá.

Smrt seče slova, za rty               je zima.  Tmouřím

prsty.

                                             Ted už tam projdu očima. 

Tady je pozdě.                                             Tady jsem v hrobě.