Viola Fischerová: Evě a Michalovi Jůzovým

Zelení zakrývají keře a stromy
své temné znaky
něžný křik nedotknutelný
mezi prsty bílá
a růžová špička křídel
jabloně
a japonské třešně
než se vznesou
naděje z ráje
který je
jen nekončící počátek

Jak křupe a chrupe zelené ráno
v zubech dcer jejích dcer
kdy ona
v polknutých ústech bezhlese žmoulá jména mrtvého muže
a syna
a jí jenom sebe

Nechce pít zírá a sotva se zvedá
z křesla v pokoji
Že jí začala smrt ví
stejně málo jak její lysá čuba

ležící u zídky plná
života který už není
k unesení