Yang Lian: Kde moře zůstává tiché

[4. část]: 3

s jistým proslovem    děti půlí granátové jablko

jistý proslov    představuje děti jako

oči    bílé oříšky v těle

krev    čirikající pták zalitý do skla

půlka těla neviditelně se kroutící v dlaních

a rozžvýkané růžové želé rozmazané po zubech

smrt    děti viděly

to co nás opomíjí a co se bezcitně křísí zapomenutím

světlo lampy abstrahované od města za soumraku

je tu zas    ale nikdy ne naposled

to co nás strhává na scestí a co je strženo příliš mnoha směry

modř    vždy rozpjatá ve výšce hlavy

černající napohled

musí vždy někde s marnou nadějí výpad učinit

nechat slova, jež tvoří proslovy      zvyknout si na vředovitost davu

prázdno    v očním důlku

jen v symetrii s

mořem        beztvárným pod slepými pažemi lidí

nějaký proslov nasazený do hlav      stříbrně navoněné kosti

aby se nám vetřel do hloubi

děti    mandle smažené ročními dobami

se stanou

imaginací    odmítnutou viděným

inspirovanou destrukcí

granátové jablko    je zabalené v modrých zvápenatělých pecičkách

moře ještě nikdy neseklo za samotu

ještě nikdo nikdy    tříšť pod útesem

slyšíme se     padáme jinam a tříštíme se

ne moře které nevklouzne do prázdnoty básně

děti rozřízlé dlouho mrtvým světlem        zůstávají tiché         toto pobřeží

je tam kde vidíme se plachty napínat

z čínštiny do angličtiny přeložil Brian Holton

z angličtiny přeložil Luboš Snížek