další Projekty | Cena Spirose Vergose | 2012

Cena Spirose Vergose 2012 byla předána Juanu Goytisolovi. Ten ji věnoval Günteru Grassovi

Bronzovou sošku Zrození Jezerní panny z dílny akademického sochaře Olbrama Zoubka převzal v letošním roce španělský spisovatel Juan Goytisolo. Cenu autorovi předal Václav Novotný, radní pro kulturu a zahraniční vztahy hl. města Prahy, který řekl:

Vaše Excelence, vážené dámy, vážení pánové, milí hosté, britský historik Simon Schama v portrétu díla Pabla Picassa připomněl kuriózní historku. Na summitu před vyhlášením druhé války v Iráku v únoru 2003 si televizní štáb povšiml, že jednacímu sálu vévodí reprodukce Picassovy Guernicy. Kdosi poznamenal, že to v očekávání věcí příštích není právě vhodná kulisa. Státníci tedy přikázali obraz zakrýt plátnem a vlajkami členů NATO. Simon Schama říká, že toto trapné gesto prokázalo moc umění nad politikou.  
Ve dvacátých letech by bylo těžké najít v Paříži umělce, který by se méně staral o věci politické, než byl Pablo Picasso. Sebestředný experimentátor se nebál dovést někdejší výkřiky futuristů do krajnosti. A pak se stalo cosi, co Picassa změnilo. Navštívil Španělsko v době, kdy se mladá republika ocitla na prahu občanské války. Viděl uzurpátorské důstojníky v čele s Francescem Francem a poslouchal moralistické litanie katolických prelátů i vizionářské proslovy levicových aktivistů. Znovu tak zahlédl své kořeny, bolesti země zmítané mezi tradicí a revolucí. Výsledek? Guernica. Kdo by neznal onu apokalyptickou scénu, ikonu umění jako politického gesta?
Mám tu čest předat dnes cenu Spirose Vergose spisovateli, jemuž bylo v době útoku na Guernicu šest let. Jakoby za jeho životem, pařížským exilem i hledáním kořenů španělské choroby ležel stín Picassova obrazu. Tíže aristokratické rodinné tradice i zločiny občanské války jej přivedly do řad opozice Frankova režimu. Levicovým, ve smyslu obrany těch vyčleněných a opovrhovaných, pak jeho životní postoj zůstal dodnes.

Juan Goytisolo si dovolil otevřeně říci, že to, co tíží Španělsko a s ním i celou Evropu, je její uzavřenost do domněle křesťanských tradic a zakrývání, upozaďování vlivů, které do západní kultury vnesli Arabové a islám. Kdo jiný by v dnešní mozaice vzájemně neslučitelných mediálních obrazů měl být schopen promlouvat o této mezeře v evropské tradici přesvědčivěji, než muž, jenž plynně hovoří francouzsky, anglicky, turecky i arabsky; mistr slova, jehož domovem je stejně tak Paříž, jako Marakéš? 
Dovolte mi, abych panu Goytisolovi pogratuloval!"

Juan Goytisolo nejprve vyjádřil vděk za ocenění, kterého se mu dostalo a pokračoval slovy: „Myslím si, že ve jménu svobody je potřeba se zavazovat k věcem, které se naprosto zásadním způsobem staví k monolitickým režimům. Ty se nám snaží vnucovat, že může existovat pouze systém jedné strany nebo jedna víra. Má hořká zkušenost se španělským diktátorským režimem byla podobná vaší zkušenosti za komunismu, který vám byl také vnucen po druhé světové válce.
V té době se shromažďovaly myšlenky, žili jsme v určitém uzavřeném prostoru a strašně jsme toužili potom vyjít ven a nadechnout se. Žádná moderní společnost nemůže žít bez svobody slova, bez možnosti tvoření.
Dovolte, abych zde připomněl i svoji první nezapomenutelnou návštěvu Prahy. Tehdy jsem si prohlédl město a také jsem navštívil dům, kde žil Kafka. Bylo to na konci záři roku 1968. To znamená pět týdnů po sovětské intervenci, která představovala konec všem nadějím, které probudilo pražské jaro. Byl jsem tehdy pozván svazem spisovatelů, abych byl svědkem nové situace, která byla důsledkem sovětské invaze. Asi si dovedete představit, že vzpomínky na ty dny jsou plné smutku a rozhořčení.
Jsem velmi dojatý, že mohu být zde na festivalu, který oslavuje svobodu našich zemí a také to, že se otevřel pro všechny účastníky tak, aby mohli působit v celém světe.
Tuto cenu bych chtěl věnovat velkému německému spisovateli Günteru Grassovi."




CZ | EN