David Albahari

V povídkách se proplétá reálné a fantaskní, mytické i lyrické, příznačná je obsese smrti a umírání, rozkrývání rodinných vztahů, pocity městské osamělosti a v neposlední řadě i z autorova původu vyplývající židovské motivy a odkazy.

Albahari na sebe upozornil románem z bělehradského prostředí sedmdesátých let Soudce Dimitrijevič (1978, Sudija Dimitrijevič), částečně autobiografickým románem je Zinek (1988, Cink), kde se prolíná záznam tradiční židovské pouti do Jeruzaléma a cesty na zkušenou do Ameriky. Zinek je považován za jedno z nejlepších děl svého druhu v novější srbské literatuře. Knihou roku 1997 se pak stala Návnada (Mamac), ve světě měl úspěch také Getz a Meyer (1998, Gec i Majer). Následovaly romány  (2001), Pijavice (2006), Ludvig (2007), Brat (2008), Ćerka (2010) a Kontrolni punkt (2011).

Kromě románů a povídek sestavil Albahari také dvoudílnou antologii Současná světová povídka (1982, Savremena svetska priča), soubor Nejkratší povídky na světě (1994, Najkrače priče na svetu) a Antologii židovských povídkářů (1999, Antologiju jevrejskih pripovedača). Albahari překládá z řečtiny, polštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny.

Česky vyšel výbor jeho povídek pod názvem Zdi v překladu Jana Pišty.

David Albahari žije od roku 1933 v kanadském Calgary..