Athena Papadaki: Bledá, téměř bílá a bezesná v oblacích
10. února 2011 14:17
básně
Spánek pod širým nebem 1 Cikády rozšiřují nekonečno každou noc o malý kousek, jsem stále pokornější, když spím venku. Ty nejjemnější vjemy, co by byla krása bez neviditelného nebo zvuk bez ticha? Mezi trny a chladem spánek mizí, je pryč. Na obyčejném balkonu jsem našla místo k modlitbě svatější než olivový háj. 2 Spím na balkoně z hvězd, přikrývka se příjemně dotýká mého těla, které je za úsvitu hozeno vyjícím psům. Osud večírku se může snadno změnit. Venkovský dům Budu žít s bazalkou a luštěninami, sepnu ruce budu se modlit, aby se kruh mého života zvolna uzavřel. Strop níž než stromy, práh domu dva centimetry nad stříbrným dřívím vyplaveným na břeh. Při západu slunce, když se mění nebe, ztrácíš moc, ale získáš ředkvičky a tekoucí vodu. Vyjdu na balkon trochu se nadechnout. Bůh se nachází mezi dveřmi a obzorem. Popel a zase popel Země padá, padá všechny věci okřídlené a voňavé kapka oleje na mé vášně. Za mou špatnou pověst může oheň, stejně jako všechny zhoubné věci ovládá armády snů, dokud Utopie nezčerná jako tráva. Někdy se Utopie vrací k životu jako gazela z potu obzoru, aby znovu probudila den v závanu vzduchu z lentišku. Věřím ve vše, co beznadějně hoří. Pomíjivé a nemluvné, vidím savce v plamenech na festivalu mléka. Jsem nejdražší až do krajnosti. Nezaručuji nic než popel.
z angličtiny přeložila Zuzana Mayerová