Zülfü Livaneli: Krutost nikdy nekončí

Michael March: Vypadá to, jako bychom kráčeli nazpátek.

Zülfü Livaneli: V dlouhodobém pohledu nikoli, jen v krátkosti našeho života.

MM: A co jste viděl?

ZL: Turecká společnost, tedy moje společnost, kráčí nazpátek. Vyrůstal jsem v sekulárním Turecku, s tradicí sekulárnosti, víceméně svobodné zemi, kde nevládl islám.

V mládí jsem zažil vojenské převraty, pobyl jsem si také ve vojenském vězení. Dnes nás islám táhne nazpět. Nejsem příliš optimistický, co se týče současné situace v Turecku.

MM: Co vás přivedlo do svobodného prostoru literatury?

ZL: Láska a ctižádostivost. Byl jsem takový malý Don Quijote z Ankary, desetiletý, zblázněný do knížek. Dnes je ze mne skladatel a také se jako skladatel v zahraničí živím, ale mou první a poslední láskou je literatura.

MM: Co vás přivedlo do vězení?

ZL: Křivá obvinění. Jak víte, vojáci mají alergii na přemýšlení. Turecká vězení se specializují na tureckou literaturu.

MM: Hudba je mnohem populárnější než literatura.

ZL: Písničky jsou mnohem populárnější, zalezou člověku pod kůži, popisují naše cítění. Avšak analyzovat, vytvořit postavu, zachytit čas nebo vracet život v myšlenkách, k tomu jsou zapotřebí romány.

MM: Odvaha psát?

ZL: Soustředění a radost.

MM: Krutost nikdy nekončí.

ZL: Zato konec zůstává záhadný.

Istanbul | únor 2011

z angličtiny přeložila Zuzana Mayerová