Masarykova koncepce evropanství

Uspořádání středoevropských států bylo v názorech T.G.Masaryka svázáno s klíčovou otázkou vyřešení soužití Čechů a Němců v rámci habsburské říše. Masaryk zpočátku zastával stanovisko zachování Rakouska-Uherska právě pod podmínkou uspořádání česko-německých vztahů.
Zároveň věřil v uskutečnění národní rovnoprávnosti a dosažení národnostního smíru na principech humanity, demokracie, svobody a zrovnoprávnění národů. Tuto svoji koncepci, ve které rovněž akcentoval myšlenku sociální spravedlnosti, nastínil v časopisu Rozhledy na sklonku roku 1896.
Až do vypuknutí války nikdy nezaujal protirakouské stanovisko. Události v Evropě ho ale donutily jeho koncepci přehodnotit. Víra v rozvoj českého národa v rámci středoevropské monarchie byla podkopána nastálými poměry - válečný stav posiloval německý nacionalismus, občanská práva byla omezena a cenzura posílena. Masaryk si uvědomoval reálnou hrozbu definitivní germanizace a dominance německého hospodářského i kulturního vlivu ve středoevropském prostoru, pokud by zvítězily strany centrálních mocností.
 
Nová Evropa: nezávislost malých národů

V závěru první světové války během cesty přes Sibiř do Ameriky Masaryk formuloval své myšlenky o podobě uspořádání středoevropského prostoru politický spis, který nazval Nová Evropa: Stanovisko slovanské. Myslel při tom na Evropu nejen jako na území vymezené geograficky, ale také jako prostor střetávání kulturních koncepcí, národnostních konfliktů a historických vazeb. Na začátku války definitivně opustil svůj původní názor, že by Rakousko – Uhersko bylo možné reformovat do moderního svazku autonomních zemí.
Naopak v tomto spise ospravedlňuje boj proti absolutistické monarchii a požaduje nezávislost národů a národa českého.

V Nové Evropě Masaryk odmítl německou koncepci hegemoniální, národnostně utlačovatelské Mitteleuropy a postavil proti ní ideu mírové spolupráce všech národů, ideu rovnoprávnosti a svobody jednotlivých států, včetně těch nejmenších, jejichž situaci válka dramaticky zhoršila. Problémem malých národů v Evropě se zabýval ve svých spisech, článcích i dalších přednáškách, na kterých vystupoval za války po celém světě.  V Nové Evropě píše: „Problém malých národů a států je týž jako problém tzv. malého člověka: o to běží, aby člověcká hodnota, člověcká individualita byla uznána bez zřetele k hmotným rozdílům velikosti.“
Úkolem nové doby je podle něj právě ochrana slabších a slabých, ať už jednotlivců, skupin či národů a států: „Všude se slabí, potlačení a vykořisťování spojují - asociace je veliký program doby: federace, volná federace malých národů a států bude užitím tohoto principu, zajištujícího účelnou organizaci člověčenstva.“

Masaryk si přál postupně se formující federativní Evropu volně sjednocující rovnoprávné národy, zároveň si byl vědom konfliktů mezi vzájemně promísenými národy v historickém prostoru střední Evropy
Zamýšlel se nad úlohou prezidenta Wilsona, který měl mít podle něho klíčovou roli v rozřešení otázky organizace Starého světa, v jehož státech válka, která otřásla celým světem, započala, ale také v uspořádání Nového světa. 
Ve Světové revoluci Masaryk napsal: „Proti Palackému jsem věřil v možnost naší samostatnosti, proto jsem se rozhodl k boji proti Rakousku; pokládal jsem samostatnost za možnou, jestliže, jak Havlíček žádal, budeme mravně zachovalí a k obraně své svobody vždy odhodlaní, jestliže budeme provádět rozumnou a poctivou politiku uvnitř i navenek, jestliže si v Evropě získáme sympatie a jestliže konečně v Evropě bude posílena demokracie, za níž potlačování národů není možné.“

Literatura:

Petr Valenta: Vize uspořádání střední Evropy v koncepcích T.G.Masaryka a M.Hodži (studie pro Parlamentní institut)
T.G.Masaryk: Nová Evropa. Stanovisko slovanské
T.G.Masaryk: Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918
Marie L. Neudorflová: T.G. Masaryk - politický myslitel

Projekt připravuje Marie Fišerová