Počátky organizování krajanského života

 Historička Dagma Hájková v knize Naše česká věc uvádí, že v letech 1850 až 1890 se z monarchie vystěhovalo okolo 170 tisíc Čechů. Usazovali se zejména na americkém středozápadě, kde byl dostatek levné půdy. Ve srovnání s  ostatními přistěhovalci představovali kvalifikovanou sílu, přicházeli sem řemeslníci, krejčí, truhláři, hospodští, drobní obchodníci, výrobci pian i muzikanti. Postupně sem emigrovala i vyšší střední vrstva – lékaři, právníci, podnikatelé. Druhá generace Čechů už snáze dokázala překonávat jazykové bariéry, také zde měla již lepší zázemí.

Slovanské lípy: centrum krajanského života

Po prvních letech v Americe začali krajané postupně rozvíjet společenský a kulturní život. Začaly vznikat krajanské spolky, zvané slovanské lípy, které přistěhovalcům pomáhaly získat bydlení, zaměstnání či pořádaly kurzy anglického jazyka. Poskytovaly útočiště, když se někdo ocitl bez prostředků. Jak uvádí autoři František Hanzlík a Václav Vondrášek v knize Krajané v USA a vznik ČSR, první Slovanská lípa byla založena roku 1857 v Detroitu, další pak v St.Louis.  Postupně se centrem spolkového života krajanů stalo Chicago, i díky tomu, že zde žilo nejvíce Čechů. Rozvíjely se i ženské spolky a po vzoru amerických žen podporovaly myšlenku emancipace, zvláště v Jednotě českých dam.
Na americkou půdu Češi přinesli svoje tradice, jako například sokolskou myšlenku, první organizace Sokol zde založili už v roce 1865. Téměř každá komunita měla svou kapelu, česká hudba se tak stala součástí americké kultury (viz česká polka). Právě krajanské spolky měly pomáhaly uchovávat český jazyk, tradiční písně a tance a dbaly na dodržování lidových zvyků. Češi se začali sdružovat na základě jazykové spřízněnosti i vlasteneckého cítění.

Vojta Náprstek byl jedním z nejvýznamnějších krajanů, kteří měli podíl na zapojení Čechů do krajanského života. Po útěku z vlasti, kde byl stíhán za účast v revoluci v roce 1848,  zorganizoval první krajanský spolek ve Spojených státech Česko-Slovanská Jednota. Staral se rovněž o propagování české literatury, v Milwaukee si otevřel knihkupectví a čítárnu českých knih.  Ani po návratu do Čech neustal jeho kontakt s krajany, jeho proslulý dům U Halánků sloužil jako útočiště pro návštěvníky z celého světa cestujících do Čech.
Češi se v Americe sdružovali v různých spolcích dle náboženského vyznání, politického přesvědčení či kulturních zájmů, ať už v sokolských jednotách, katolických, dělnických či socialistických spolcích. V této oblasti byl patrný vliv Československého socialistického hnutí, v jehož rámci fungovaly různé organizace vzdělávací, tělocvičné či odborné. Rozmanitý kulturně – společenský život se rovněž odehrával v New Yorku. Roku 1897 zde byla postavena Národní budova, kulturní stánek krajanů s tanečním sálem a knihovnou. V české čtvrti se v knihovnách například pořádala vyprávění českých pohádek.
 
Identita Čechů v Americe: „My jsme Češi, oni jsou Američani“

Na přelomu století měli Američané pouze nejasnou představu o Češích. Byli nazýváni zkreslujícím pojmem „Bohemians“, což navozovalo dojem, že tento národ žije jakýmsi bohémským způsobem života. Také se jim hanlivě říkalo „Bohunks“. Nepříliš příznivému mínění o Češích přispěl nedostatek literatury a informací v tisku o slovanských národech obecně.
Češi se gramotností řadili na přední místa mezi přistěhovalci. O rozvoj vzdělanosti našich krajanů se staraly početné české školy. Jen v Chicagu na počátku první světové války působilo 19 svobodomyslných škol a dále školy katolické.
Pokud nechtěli být Češi občany tzv. druhé kategorie, museli se velmi snažit – rychle ovládnout anglický jazyk a stejně tak rychle si osvojit nový způsob života. Někteří přistěhovalci se snažili stát Američany, přijmout tradice americké kultury, a zcela odvrhli starý způsob života. Generace jejich dětí již nemluvila českým jazykem a věděla velmi málo o české kultuře. Někteří naopak zcela odmítali americkou kulturu a bojovali proti „odnárodňování dětí“ a zapomínání na kulturu svých předků Mnozí krajané se snažili být dobrými Američany a přitom si uchovat své češství, staré tradici i jazyk. Právě díky těmto krajanům se podařilo v Americe zakořenit specifickou čechoamerickou subkulturu. 

Mnoho Čechů v Americe opustilo katolickou víru a začlenilo se tak do tábora volnomyšlenkářů, tzv. freethinkers. Jak uvádí amerikanista Ivan Dubovický, často se dostávali do ideologických sporů s katolíky. Tito volnomyšlenkáři zakládali tzv. národní spolky, které měly později klíčovou úlohu v boji za samostatnost. Mezi tuto komunitu patřil například František Matouš Klácel, blízký přítel Boženy Němcové, který se snažil neúspěšně vybudovat ideální obec svobodomyslných občanů postavenou na rovnostářském přístupu.
Dagmar Hájková uvádí, že v roce 1910 tvořili volnomyšlenkáři, včetně socialistů, už přes polovinu čechoamerické populace, katolíci přes čtyřicet procent.
V roce 1906 vznikla v Americe v rámci volnomyšlenkářského hnutí šířícího se po celé Evropě česká sekce tzv. Volné myšlenky, tedy ligy hájící práva svobodného projevu a práva  náboženského i politického vyznání, a Svaz svobodomyslných, na jejichž pozvání do Ameriky přicestoval Tomáš Garrigue Masaryk.

Amerika se stala zdrojem inspirace i zkušeností pro mnoho Čechů. Často sem jezdili na „zaučenou“ čeští umělci i podnikatelé jako Emil Kolben a Tomáš Baťa.  Josef Václav Sládek zachytil své dojmy z dvouletého pobytu za oceánem v knize Americké obrázky a jiná próza. Antonín Dvořák se v New Yorku stal ředitelem Národní hudební konzervatoře a složil zde známou Symfonii z Nového světa. Pobývali zde malíři František Kupka či Alfons Mucha a profesionálně působila i Ema Destinová.

Krajanský tisk v USA jako jedno z pojítek české komunity

V roce 1857 Vojta Náprstek inicioval při své návštěvě Chicaga vznik akciové společnosti, která začala vydávat Národní noviny. První český deník Svornost začal vycházet v Chicagu zásluhou původně venkovského učitele a vyučeného knihaře Augustina Geringera, dalšího významného krajana v USA, který ve Státech vybudoval největší české nakladatelství a rovněž vydával populární týdeník Kalendář Amerikán, který vycházel nepřetržitě až do roku 1958.  S deníkem Svornost Geringerovi pomáhal jeho blízký spolupracovník František B. Zdrůbek jakožto první hlavní redaktor.
Významným novinářem na americkém kontinentě byl Karel Jonáš, přítel F.L.Riegra a Karla Sabiny. Pro krajany vydával česko-anglické slovníky, později se stal senátorem a místoguvernérem státu Wisconsin. Také se stal prvním Čechem ve službách americké diplomacie, byl jmenován konzulem v Praze či Petrohradu. 
Obecně vycházel v Americe tisk pro tři hlavní čtenářské skupiny, pro volnomyšlenkáře Svornost, pro socialisty Spravedlnost, pro katolickou obec Národ. Vedle těchto titulů vycházel dělnický Hlas lidu, deník Newyorkské listy a další zájmové časopisy pro ženy a děti. V roce 1915 vycházelo ve Spojených státech více než osmdesát krajanských novin a časopisů, jak uvádí autoři Hanzlík a Vondrášek.   
Díky finanční podpoře významného česko- kalifornského vinaře Františka Korbela mohla být založena Česko-americká tisková kancelář, která se stala cenným zdrojem informací pro krajany, ale také účinným nástrojem propagace v boji za samostatnost.
                                                                                                                                                                                        

                                                                       
Literatura:
Ivan Dubovický:  Češi v Americe
Cyril M. Klimesh:  Přicházeli zdaleka
Dagmar Hájková:  Naše česká věc
František Hanzlík a Václav Vondrášek: Krajané v USA a vznik ČSR

- - - - - - - - 

Projekt připravuje Marie Fišerová