Ján Johanides

Básník, prozaik a esejista se narodil 18. srpna roku 1934 v Dolním Kubíně. Po nedokončených studiích estetiky a dějin umění na Univerzitě Komenského vystřídal řadu zaměstnání; působil ve Svazu slovenských spisovatelů, živil se jako dramaturg či redaktor.

První povídky a básně začal publikovat v časopise Mladá tvorba a Slovenské pohľady. Knižně debutoval v roce 1963 sbírkou novel Súkromie.

Johanidesova tvorba, ovlivněná především existencialismem, analyzuje tragičnost a absurditu války (Slony v Mauthausene, 1985), ale i nahlíží do lidské osamělosti a úzkostí (Pochovávanie brata, 1987).  

Kniha Nepriestrelná žena vynesla Johanidesovi v roce 2002 Cenu vydavatelství Slovenský spisovatel. Ve stejném roce získala tatáž kniha  Cenu Dominika Tatarky. Zatím poslední prozaický opus Hmla na našej trpezlivosti (2005) se objevil v nominacích na Anasoft litera. Z esejistickej tvorby jsou známé Identita v krizi (1995) a Rembrandt, která vyšla v roce 1996 souběžně ve francouzštině a v češtině.

Slovenský spisovatel Ján Johanides zemřel v roce 2008.