Největší žijící španělský spisovatel Juan Goytisolo se narodil roku 1931 v Barceloně. Sžíravá kritika Frankova režimu ho v padesátých letech dovedla až do pařížského exilu. „Celá desetiletí bylo moje jméno častěji slyšet v policejních služebnách než v knihkupectvích.“

Goytisolo proslul svým dlouhodobým politickým úsudkem, v morálním směřování se shoduje se svým vzorem Jeanem Genetem. Mario Vargas Llosa a Carlos Fuentes jej řadí do pantheonu svatých nespokojenců, k čemuž Goytisolo poznamenává: „Nemám rád ghetta.“

Až do Frankovy smrti byly Goytisolovy romány, odvážné kompozice proudu vědomí, ve Španělsku zakázány. „Jsme vzdělaná zvířata, která opakují s drobnými odchylkami stále stejné krutosti.“

Posledních dvacet pět let žije ve starém domě v marrákešské Medíně, kde se může věnovat své vášni pro muslimskou kulturu a „být na straně těch, kteří jsou odstrčeni dokonce i odstrčenými.“

Goytisolo nás oslňuje prózou divokou jako had: odvážnou, lstivou, mrštnou. Z jeho díla byly do češtiny přeloženy romány Cirkus (1959), Svátky (1962), Spodina (1963), cestopisné reportáže Níjarské úhory (1962) a kniha Za Gaudím v Kappadokii a jiné eseje (2005).

V roce 2012 mu byla na Festivalu spisovatelů Praha udělena cena Spirose Vergose za svobodu projevu. V roce 2014 získal prestižní Cervantesovu cenu.

Juan Goytisolo zemřel v roce 2017 v Marrákeši, bylo mu 86 let.