Katerina Anghelaki-Rooke

Je-li poezie způsob myšlení, pak Katerina Anghelaki-Rooke „zmírňuje svoji vášeň jemnou ironií a klidnou lidskostí“. Narodila se roku 1939 v Athénách; ve svých básních se s lehkostí Afrodity vznáší nad ohýnky nerozumu, zhmotňuje mnohoznačnost „bolest je nekonečná černá zeměpisná délka“ – očišťuje lidskou lásku písní.

Autorčiným kmotrem a přítelem se stal proslulý řecký spisovatel NikosKazantzakis, autor slavného románu „Řek Zorba“ i předlohy k opeře Řecképašije Bohuslava Martinů. Mladou Katerinu velice podporoval a jejíprvotinu „Samota“, kterou napsala v 16 letech, dokonce označil za jednuz nejkrásnějších básní, které kdy četl. Anghelaki-Rooke ale dodává:„Jako bych celý život žila v Kazantzakisově stínu.“

V roce 1985 byla Katerina Anghelaki-Rooke odměněna řeckou Státní cenou za poezii. K jejím nejznámějším sbírkám  patří Tělo je vítězství a porážka snů, Magdalena, velký savec, Překládat do konce milostného života, Epilog větru, Protichůdná láska a Roztroušené stránky Penelopiny.

Charismatické řecké básnířce v rámci Festivalu spisovatelů Praha vyšla v Nakladatelství Vlasty Brtníkové lyrická sbírka „Když končí den, i v těle se stmívá“. První překlad jejích veršů do češtiny. Ona sama mluví několika jazyky, ale poezii píše výhradně v řečtině, protože je to „jazyk jejího života“. K tomu dodává: ,,Angličtina je jazykem mé lásky, jelikož můj manžel byl Angličan, francouzština jazykem mysli a ruština jazykem duše.“

Katerina Anghelaki-Rooke žije v Athénách.